Jak víte, všichni vy ve Starých Hamrech,
milá sestřičko,
nepatřím mezi pijáky kořalky. Je pravdou, že semtam si dám pivo ale, že bych holdoval obžerství, tak to zase prrrr. Proč o tom píšu, protože pan doktor May je v jakémsi sdružení, které chce zákonem prosadit zřízení veřejných útulen k odnaučení se pití lihovin. Nás milovníků piva je jen velmi malé procento zařazeno mezi ty, kteří se tělesně i duševně mrzačí díky tomu, že jsou notorici. Ochlastové, kteří prý budou jevit podstatné známky spolupráce se mohou doléčovat v privátních léčebných ústavech, kde za denní poplatek 1 zlatý 35 krejcarů jim bude poskytnuto bydlení, strava, oděv, ošetřování… Ptal jsem se ho, k čemu to je dobré a on mi vyprávěl o tom, že se množí případy, kdy pijáci už pijou cokoliv kdykoliv a je třeba tomu udělat přítrž.
Ve Vítkovicích zaznamenali případ, kdy jeden taliánský dělník si v obchodě pravidelně kupuje za 10 krejcarů špek, který zají chlebem a ihned zapije čtvrť litrem petroleje. Když ho mravnostní čapla, hájil se tím, že petrolej je zdravější než kořalka, protože do ní se míchá cokoliv. V tom má pravdu, protože třeba na valašsku v Hovězí, jakýsi Adolf Frank přidává do kořalky rulík zlomocný, aby měla osobitý říz. Náš pan doktor říkal, že takový utrejch vyvolává po požití zvláštní nervosní chvění a mnozí pak vidí bílé myšky. Ví se, že Frank to už vysvětluje četníkům.
Nebo ti dva kočí ze Zábřehu. Bouček a Veselý se vsadili v hospodě, kdo z nich snese více kořalky.
Každý vypil asi půl litru tamního čepovaného lihu. U Veselého se projevily následky ihned. Zavrávoral a padl hlavou na železná kamna. Zůstal v bezvědomí ležet. Jakýsi pan Louda ho naložil na povoz a vezl ho do ordinace doktora Maye na náměstí v Mariánských Horách . Předtím však Bouček sedl na kozlík a odjel domů. Louda po cestě, pod hulváckým kopcem, uviděl na cestě ležet v bezvědomí vítěze sázky Boučka a jedno kolo z jeho povozu. Koníčci už tam nebyli. Když oba dovezl do Mariánek, tak už jim lékařská pomoc nepomohla. Byli soudně pitváni a byla shledána otrava alkoholem. Bůh ví, co v té kořalce bylo. Tady se nejčastěji dělá kořalka ze zemáků a v takové je nejvíce škodlivých látek. Prý se tomu říká metylák, po kterém se, v nejlepším případě oslepne.
A ještě jeden čerstvý případ z Janovic. To je tam, kde se narodil zbojník Ondráš. Tamní domkař Josef Konvička byl nezřízeně oddán pití kořalky. 
Vždycky, když se vrátil z hospody, tak ztloukl svou ženu. V neděli 11.března byl v krčmě celý den a matka s dcerou, aby měly svědka jeho řádění si pozvali souseda Bohačíka. Ten se ukryl a když pak Konvička přišel do dom, pustil se do své 18-ti leté dcery. Bohačík vyskočil ze skrýše a srazil Konvičku k zemi. Konvičková se přidala a bušila do svého manžela, až vypustil duši. Potom poslali dceru pro kořalku do té hospody, kde před tím pil nebožtík a všichni tři chlastali nad mrtvolou až do rána. Ráno se Konvičková šla přihlásit k četníkům. Hned je zabásli.
Ale abych nekončil morbidně. Předevčírem v noci se vloupali do Cimbalistova obchodu na Moravské Ostravě tři kamarádi. Toho jednoho od vidění znám. Jmenuje se Ladislav Koščolek. Když ráno přišel do kšeftu majitel, našel promáčknuté okno a na zemi úplně zpitého spícího Koščolka. Jeho kumpáni už tam nebyli a chybělo zboží za 400 korun. Na policii Koščolek zpíval jako slavík a tak jsou všichni tři v lochu. Ten alkoholický dýchánek se Koščolkovi prodraží i když on nic neukrad, jen z regálů konzumoval nabízené.
Pan doktor May stanovuje i příčinu nenadálé smrti. Odstrašující úmrtí otřesou i otrlým felčarem. Protože o našem doktorovi se říká, že je lidumil, už se nedivím, že chce každého vyléčit. I nenapravitelného opilce.
Z Mariánských hor vás zdraví
bratr Josef, tesař na šachtě Ignát.
2.duben 1904