Milá sestro Maryčko,
tento dopis nepatří k těm, co pohladí po duši. Naopak.
Onehda jsem vezl pana doktora Maye na Polskou Ostravu do kolonie Kamenec, kde našeho doktora pozval tamní obecní lékař Svoboda, aby mu sekundoval při jeho kontrole ubytovaných, jak bylo nařízeno z vyšších míst, protože tam byly porušovány zdravotnické předpisy.
Když jsme se blížili ke kolonii, která čítá přes 30 dělnických domků, udeřil nás do nosu nepředstavitelný smrad. 
Nasadili jsme si šátky před nos. Ke každému stavení přináleží totiž chlívky pro vepříky a kozy. Veškeré výkaly těch zvířat vytékají pod podlahu, je-li tam nějaká, kde hnijí. Po nějaké kanalizaci v kolonce není ani vidu ani slechu. Před každým domkem jsou dvě tři hromady domácích odpadků a celý obsah žumpy. Prý se čeká na furmanku, co to odveze na záhonek. Inu doba fialek. O nic lepší to není ani v bytech. I tam je prohnilá podlaha a v ní díry jak lidská hlava. Okenní rámy jsou chatrné, dosud neopravované, takže nájemníky stále sužují rozmary počasí. Omítka vnitřní i vnější opadává po kusech a je to jen otázka času, kdy někomu něco pohmoždí.
Začíná léto a někteří obyvatelé kolonie lelkují na břehu Ostravice. V hloučcích hrají karty a popíjejí kořalku na totálně sešlapané trávě. Opravdový kamenec. 
Pan doktor Svoboda nám ukazoval místa, kde byly v hojném počtu ředitelstvím hraběte Wilczka, co mu kolonie patří, vysázené stromy a dokonce prý byly opatřeny ochrannými koši. My jsme žádný strom neviděli, nějaký zhovadilec se o ně postaral.
Kolem dospěláků u vody se potloukají děti. Proč nejsou ve škole, to nevím. Zato jsem viděl, jak běhají do kšeftu pro kořalku, když tátovi u karbanu vyschne v krku, jak nadává o stošest na poměry. Co chvíli je tam nějaké zpestření, jako před týdnem, kdy noční hlídač Stříž vytáhl ze sousedova baráku za vlasy svou 16 – ti letou Aničku. Schovala se tam, protože už nechtěla dělat pohrabovačku na haldě a našla si místo služebné, čemuž se její uvědomělý otec vzepřel. Pak ji ztloukl býkovcem, že jsem na jejím těle nenašel zdravého místa, říkal doktor Svoboda.
Po návratu z Kamence na naši kolonii Ignácku jsem ze sebe štítivě strhal všechny šaty a namočil do sudu s vodou a to jsem před tím, na čistém mariánsko-horském vzduchu, asi hodinu hřebelcoval koníka, co táhl naši bryčku. Co udělala s panem doktorem Mayem jeho jistě voňavá žena Božena, to nevím. Radost určitě neměla.
Z Mariánských Hor vás zdraví bratr Josef, tesař ( a doktorův kočí) na šachtě Ignác.
Červen 1903
