Milá sestro,
můj kamarád Jacek z Haliče byl pozván na duchařskou seanci do jedné rodiny v Moravské Ostravě, která si ho vyhlídla jako médium. Asi proto, že vypadá strašně mirumílovně a hlavně nevinně. On sice tvrdí, že neví, proč si ho vybrali, ale já jsem přesvědčený o tom, že se všeobecně ví, že doma, v předhůří Tater, meditutuje s medvědy. Tomu sice nevěřím, ale nechci mu kazit radost, když tak zasvěceně vykládá, jak spolu sbírají borůvky. On a ti medvědi pod Giewontem. Že nevíš, co to je Giewont? Přece populární hora Haliče, kde v roce 1901 umístili na její vrchol, ve výšce 1895 m, ohromný dvojramenný železný kříž.
V neděli po obědě pro něj poslali kočár a pak události měly rychlý spád. Stoleček, na kterém se drželi za malíčky, se natřásal, jako při masopustu. Jacek, jejich medium, měl pokyn, aby odpovídal na otázky pouze slůvkem ANO, o klepání prý nestáli a všichni byli spokojeni do chvíle, kdy dcera majitele vily, kde se ta akce odehrávala, zjistila, že jí chybí zlaté hodinky. Hlavním podezřelým byl Jacek. Svlékli ho do nahata a prohlídli každý kousek jeho oděvu. Nic nenašli. Když ho nutili, aby si vzal projímadlo, si rozrušená spiritistka vzpomněla, že hodinky položila na vedlejší stůl, na ubrus. Ten při úklidu vytřepala sloužící děvečka do uhláku. V uhláku nic nebylo, ale v popelu z kamen se našlo několik kuliček čistého zlata. To jediné zbylo z památečních hodinek s dlouhým dámským řetízkem. Nastal pláč a skřípění zubů. Na Jacka se vykašlali, už ho nezavezli ani domů, ani se mu neomluvili. Pro dobrotu na žebrotu.
Je pravdou, že vyvolávání duchů, spiritismus, je teď ohromně moderní. Nevím, čím to je, ale kde kdo o něm dnes mluví. Někdo rozšířil fámu, že ten, kdo je u spiritistů více než pět let, bude dostávat denně pětku. A tak místo ámen slyšíš: dej pětku. Nikdo sice neví od koho ty prachy dostane, ale věří se tomu. Nechci však kritizovat, nejprve by se mělo zkoumat, zda nauce – narodit se, umřít, znovu se narodit a tak pokračovat bez ustání…. se dá nebo nedá věřit, i když se tomu můj rozum vzpírá. Možná však, že něco na tom je.
Jackovi jsem řekl dobře ti tak, neměl jsi tam chodit, nakonec ani kávičku nedostal. Ať je rád, že po něm nechtěli, aby se stal píšícím médiem, protože jeho škrabopis by nikdo nepřeluštil.
Z Mariánských Hor váš Josef, tesař na šachtě Ignát, srpen 1905.