Milá sestro,
jedním z helfrů u nás na place je chlapík z Hrušova. Onehda nám vyprávěl příběh, při kterém tuhne v žilách krev.
15. srpna byla v Hrušově zavražděna 28-mi letá tulačka Emilie Mušyňská. Protože byla známá tím, že jako denní host v hrušovských putykách za kelíšek byla svolná k čemukoliv, se na ni domluvilo pět místních opilců. Nalili do ní nějakou tu režnou a pak ji vylákali z hospody ven. Zavlekli ji směrem ke stodolám hraběte Wilczka. Tam si s ní chtěli pošpásovat. Jak přesně to laškování probíhalo, je teď prý předmětem policejního vyšetřování.
Mrtvou Mušyňskou našla v příkopu vedle hřbitova nějaká ženská, když šla po ránu natrhat trávu králíkům. I způsobila poplach. Kolem mrtvoly se shromáždila půlka obce. 
Takovou personu znal kdekdo. Čekalo se na soudní komisi. Ta, když přišla, konstatovala, že Mušyňská byla zavražděna tím způsobem, že její hlavu ti chachaři vtiskli do bahna v příkopu a tak dlouho po ní skákali, až se udusila. Příšerné. Všichni věděli s kým ten večer chlastala a netrvalo dlouho a všech pět darebů policie zatkla a přivedla na místo činu. Byli ještě opilí a nesnažili se ani zapírat. Naopak, každý z nich se chvástal, že to byl právě on, kdo Emilku zamordoval.
K mrtvole přivedli také jejího muže, protože Mušyňska byla vdaná, ale on s ní už dávno nežil, aby ji rozpoznal. Byl zpitý pod obraz boží a ten kolega, co nám to vyprávěl říkal, že slyšel jak pravil: „ toš vidíš, jaký budeš mít slavný pohřeb, když tolik pánů se na tebe přišlo podívat“. Přitom se tlemil od ucha k uchu. Několik diváků se třáslo hrůzou a chtělo ho za tu jízlivost lynčovat, ale přes policejní kordon se k němu, ani k těm smějícím se vrahounům nedostalo.
Je velmi smutné, jak kořalka zesurovuje lidi a dělá je natolik otrlé, že se nezříkají vraždy a naopak pokládají svůj hnusný čin za chvályhodný.
Jak jsme se tak o tom mordu bavili, padl dotaz, zda takové hnusáky může ještě napravit vězení. Kdosi na to řekl: méně kriminálů – více škol. Ale i o tom se dá pochybovat, protože pořád prý platí, jaký život, takový konec.
Tak to nebyl pěkný dopis, ale vy ať se máte ve Frýdku hezky.
Váš bratr Josef, tesař na šachtě Ignát v Mariánských Horách.
Srpen 1908