Milá sestro,
díky návštěvě císaře, jsem si, přivydělal. Musím Ti zčerstva popsat, jaké to bylo.
Dlouho před dnešním datem, se už vědělo, že do Ostravy přijede císař pán. Spekulovalo se o trasách i o tom, zda navštíví Mariánské Hory. Existovaly dokonce i teorie, že přijede proto, aby Marijánky povýšil na město, eventuelně že se přijede podívat, jak se u nás staví kostel. To by sice bylo fajne, ale považoval jsem to od samého začátku za blábol, protože furt nemáme starostu. Pan starosta Adolf Sýkora přesluhuje, neboť na květnové obecní volby dala opozice protest a volba starosty se tímto odkládá. S kým by císař vlastně jednal? S přechytřelými kazimíry, kteří se nevybíravým způsobem cpou na starostenský post? S německým vedením šachty Ignát, které mluví do všeho? S hodně smutným kandidátem na starostu panem doktorem Mayem?
Avšak k věci, to je k samotné návštěvě Jeho c. a k. Apoštolského Veličenstva.
Asi před dvěma týdny si mne zavolal náš šachetní nádvorní a říkal, že mi dá neplacené volno v týdnu před příjezdem císaře s tím, že peníze dostanu od Severní dráhy císaře Ferdinanda. Že je s nima vedení šachty domluveno, že jim budu, jako tesař k ruce. Ať nemeškám a zajdu na dráhu. Nejlépe hned.
Byl jsem u šéfa dílen Severní dráhy v Přívoze a tam jsem se dozvěděl, že chtějí postavit k uvítání císaře na Nádražní třídě u jámy Jindřich slavobránu. Viděl jsem na něm, že si s tím ti ajznboňáci nevědí moc rady. Proto jsem se trochu vložil do příprav na dřevostavbě a opravdu se nám podařil kousek, na který jsme náležitě pyšní. Bylo nás 10 tesařů a stolařů ( a několik pomocníků) z nejrůznějších šachet v okolí. Většinou se známe, jsou to vesměs kluci z hor a tak vyrostly dvě těžní věže ze dřeva, na každé straně ulice jedna, které spojoval dřevěný most, na kterém je velký hornický nápis: GLÜCK AUF. Škoda, že zítra už budu asistovat u jeho bourání. Co naplat, všechna sláva, polní tráva. A takových slavobrán bylo prý na trase 5. Všichni říkali, že ta naše byla nejhezčí.
Díky slavobráně, jsem viděl císaře shora a mohu Ti kousek návštěvy vylíčit z pohledu vrabčáka. Měl jsem totiž své místo za ohrádkou ve věžičce slavobrány. 10 m nad zemí. Slavobránu zdobily erby, věnce, vlajky. Červenožluté moravské, modrobílé ostravské. Prapory černožluté rakouské a červenobílé české.
Císař s doprovodem přijel na přívozské nádraží (jak jsem se později dozvěděl) přesně v 11hodin 9 minut. Vítal ho starosta Moravské Ostravy dr. Fiedler, přívozský starosta Müller a za starostenský sbor starosta z Hrabové pan Staněk. Určitě tam byl i mariánskohorský starosta pan Sýkora a vím, protože z Čeladné, kde drží smutek po úmrtí syna, přijela celá v černém paní Božena, že tam byli i manželé Mayovi.
Po proslovech návštěva nastoupila do připravených automobilů a vydala se tryskem do centra. Pod naší slavobránou auta hodně zpomalila, davy kolem mávaly jako o dušu a volaly „vivat“. Špalíry školních dětí měly mávátka, se kterými mocně v tom vedru třepetaly. I já vykloněný z věže jsem hulákal „nazdar“. Na náměstí v Moravské Ostravě byl pro císaře postaven velký stan a připravena řada řečníků, mezi jinými i pan doktor Palkovský, který mluvil česky a řekl :
Na to mu císař také česky odvětil:
Po uvítacích řečech jel císař za Rothschildem a Gutmannem do Vítkovic k prohlídce walcwerku. Na zpáteční cestě (minul Mariánské Hory) pod mou věžičkou tentokrát už bez zpomalení (děti mávaly) profrčel přímo na nádraží, odkud po druhé hodině a 30-té minutě odjel do Vídně.
Následkem nádherného počasí vypadala celá událost impozantně. Bylo mi však hodně líto dítek školou povinných, které musely přes poledne stát u cesty v tom slunečním žáru. Pár vteřin mávat a provolávat slávu císaři, když jel tam a zpět a to vše bez vody. Na place byly více než 3 a půl hodiny. To nemohli pořadatelé zorganizovat, aby někdo dovezl kyblík čerstvé studené vody pro každou třídu a několik sklenic? Ještě, že se nad nima slitovali majitelé okolních vyšňořených domů a dávali jim napít a pouštěli je se vyčůrat. I mne pustil dovnitř pan Vincent Hanzelka, drážní zřízenec, na jehož domě se skvěl český nápis: „Hospodine, zachovej císaře a naši zem.“ Pochválil jsem mu výzdobu i jeho statečnost a on mi na oplátku složil poklonu za naši slavobránu. Říkal jsem mu, že až pojede na výlet do Beskyd, ať se u nás staví, také mu dáme napít co hrdlo ráčí i chleba se škvarkama dostane.
Proslýchá se, že císař daroval chudým v Moravské Ostravě 2000 K, v Přívoze a Vítkovicích po 1000 K a okolním obcím 2000 K. Vítkovickým dělníkům prý věnoval 1000 K pro zaopatřovací ústavy. Tak ti nevím, zda nějaký peníz přijde také do Mariánských Hor. Bůh ví, kdo to bude rozdělovat. No uvidíme.
Ze slavnostně vyzdobené Ostravy
zdraví Josef, tesař ze šachty Ignát.
V Mariánských Horách 28.6.1906
V den, kdy císař byl v Ostravě.