Milá setřičko,
ani bys nevěřila, jaké příběhy se vyprávějí u nás v kolonii, kde bydlím. Jeden z nich je sebevražednický.
V sousedních Petřkovicích, to je ta pruská vesnice, co je hned za mostem přes Odru a kde mají dvě velké šachty. Oskara a Anselm. Tam také ještě nedávno žili byli dva věrní kamarádi Lyčka a Robenek. Ti dělali co se dalo, nejraději nedělali nic. Ze všech nápojů jim nejvíce chutnala kořalka a tak byli podle pruských zákonů prohlášeni za kořalečníky. To znamená, že jim žádný hostinský ani obchodník, pod trestem, nesmí prodat ani kalíšek šnapsu. Notorici si však uměli poradit a chodili se opíjet na naši, to je rakouskou stranu. Jednoduše přes most do Přívoza. Jenže, když se vraceli domů, do Petřkovic, čekal na ně už na mostě pruský četník a šupitopresto s nima do chládku. To tak rozčílilo Robenka, že jednou, když se vracel z pijatiky a z dálky viděl, že mu po mostě jde v ústrety policajt – skočil do Odry. Jeho mrtvolu dodnes nenašli.

Lyčka osiřel, ale vedl silácké řeči, že kdyby on se měl utopit, tak to udělá tak, aby ho ventkaři našli, protože on chce být pochován do země, ne být sežraný rybama jako jeho kamarád Robenek.
Historka má svoje pokračování a to po posledním výročním trhu v Moravské Ostravě. Právě na něm si jistý domkař z Petřkovic koupil kozu a vedl ji domů na dlouhém provaze. Lyčka ho sledoval a dostal na kozu zálusk. V noci ji sousedovi ukradl i s provazem a pak prodal v sousední Pruské Lhotce ( my jsme Čertova Lhotka). Provaz si ponechal a s penězi fičel do Přívoza . Když se pak pozdě večer vracel opilý domů, zastavil se ve dvoře místního pekaře, kde mu z hromady dříví vybral to největší poleno. To proto, že se rozhodl, že umře jako jeho kamarád Robenek. Chtěl se také utopit a poleno bude jako bójka signalizovat, kde leží jeho tělo, aby ho rybáři snáz našli. Přišel na most, uvázal si jeden konec provazu kolem pasu a druhý k polenu. Přelezl zábradlí (nikde nikdo, četník v nedohlednu), rozžehnal se se světem a skočil do Odry. Jenže, co se nestalo, poleno se zaseklo za zábradlí mostu a Lyčka visel na špagátě těsně nad vodou hlavou dolů. Okamžitě vystřízlivěl a začal volat o pomoc, protože měl strach, že …. se utopí.

Za hodnou chvíli, po noční směně, šli pruští dělníci z Přívoza domů a samovraha z nebezpečné situace vysvobodili. Ale co čert nechtěl, namanul se k tomu i pruský financ, který konal svou službu u Odry. Poznal Lyčku a dal ho zatknout, protože mezitím se už v Petřkovicích vědělo, kdo ukradl kozu.
Maryčko, to je piškuntálie, kterou by si nikdo nemohl vymyslet i kdyby moc chtěl. Nás pobavila, i když za Robenka je třeba zapálit svíčku, ale kolegové říkají, že kdyby se neutopil, tak by se stejně uchlastal. I tomu Lyčkovi nedávají velkou naději na dlouhé žití.
Zdravím vás vespolek a brzy nashledanou
Váš Josef, tesař z Ignáce
28.3.1900