Milá sestro z Hamer,
žiju kulturně a tak jsem nestihl v sobotu večer přijet na Jamník kosit trávu. Snad to brácha zvládne a nenechá všechno na vás, abyste se mi neudřely.
V sobotu 1.června jsem totiž vezl pana doktora Maye a jeho ženu Boženu na Moravskou Ostravu do velké dvorany Národního domu na koncert Rudolfa Frimla a slečny Otilie Dvořákové, členky opery Národního divadla z Prahy. Začínal v 8 hodin večer a proto jsem přistavil bryčku už v 7 před jejich vilu na náměstí, abychom vše stihli. Paní Božena byla čarokrásná v dlouhých bílých šatech a pan doktor ve fraku byl také fešák. Že měl na hlavě svou tradiční buřinku není třeba se rozepisovat. Zamávali dětem, které jim v době jejich nepřítomnosti hlídala služebná a vyrazili jsme. Nechtěli jet tramwají. Po cestě do města se mlčelo, ale zato při cestě zpět se rozvykládali a popisovali koncert a já teď horečně vzpomínám, co všechno řekli, abych Ti přetlumočil názory odborníků na hudbu.
Mayovci mi věnovali lístek na balkon za 60 haléřů a já viděl a slyšel svůj první koncert v životě. Nediv se Maryčko, jsem plný zážitků, ze kterých se musím vypovídat. Vyřiď mamince, že jsem měl vyžehlené kalhoty, puky jako podle pravítka a bezvadně vypranou a voňavou košili (potřel jsem ji mátou) se žaketem, který mi půjčil kočí ředitele šachty.
Manželé Mayovi seděli pod podiem v křeslech za 2.50 koruny. Viděl jsem, jak se zdravili se všemi sousedy, asi se všichni, co sedí v první řadě znají.
Pak to začalo, slečna Otilie zpívala a ten mladý umělec, kvůli kterého jsme do centra jeli, hrál na klavír. Je to sympaťák. Obecenstvo tleskalo a volalo bravo, na závěr jim nosili květiny, i paní Božena předala Frimlovi pukét růží, který jsme vezli ze Lhotky. (Konečně vím, co jsem to měl vedle sebe na kozlíku.)
Pokusím se napsat věty, které hodnotily koncert, tak, jak si je vyprávěli manželé Mayovi, než jsme pozdě v noci dorazili domů.
Pan doktor říkal, že Friml má v hudebních kruzích pověst nadaného a svérázného umělce, jediného toho druhu. Že jsou mu příznivě nakloněni recenzenti (to nevím co je) a také, že o něm zprávy v denním tisku pějí chválu, což na jeho mládí je s podivem a vzácným zjevem. Paní doktorová si pochvalovala, jakým je Friml vynikající hráč na klavír a jak dovedně dovede improvizovat. To už jsem nevydržel a zeptal jsem se, co je to improvizace a bylo mi s úsměvem vysvětleno, že to je když někdo hraje bez přípravy. Na jednotlivé hudební věty prováděl (prý) improvizace rozmanitým způsobem, brzy v lehkém slohu, brzy tónem nejrychlejším, že ucho nestačí ani hru sledovat. Musím přiznat, že se mi jeho hra na klavír velmi líbila. Pan doktor podotkl, že Friml podal důkaz brilantní techniky a tvůrčí síly. A že to daleko dotáhne, nezpychne-li jeho duše a celá jeho umělecká individualita. Paní Božena připomněla, že slyšela, že Rudolf (jmenuje se jako jeden z mých bratrů) má zálibu ve hře na piáno od svých čtyř let a že se dopracoval ve svých 22-ceti letech k technice, se kterou se může měřit s kterýmkoliv žijícím virtuózem a že by určitě v takovém zápolení zvítězil. Prý se také povídá, že letos by měl koncertovat i v Americe.
Mi se hodně líbila Otilka, jak zpívala a nebojím se říct, že mne svým zjevem a lahodným hlasem okouzlila. Budu muset ji vylíčit chlapům na šichtě s ještě větším výstřihem než měla, aby mi hodně záviděli, že jsem byl na koncertě. Navíc jsem se na ni díval zhora.
Když Mayovi z drožky ve Lhotce vystupovali zaslechl jsem, jak pan doktor se ptal své manželky, zda také zaslechla, že mladý Friml uzavřel s jedním vídeňským impressariem smlouvu pro příští koncertní sezonu za obnos 200.000 korun. Na to mu paní Božena odvětila, že Oldřišek je také talentovaný…..
Nepředstavitelné peníze.
Příští neděli budu určitě s vámi, moji milí ve Starých Hamrech, napište si na papírek, co všechno se má stihnout, abychom na nic nezapomněli.
Velkou pusu na Jamník posílá
Josef, tesař z Ignáce a také někdy kočí.
Ve Lhotce 2.června 1901
P.S.
Manželé Mayovi měli dva syny. Oldřicha (narozen 1896) a Jana (narozen 1898).