Ještě kolem roku 1900 se osadě, která vznikala v Hulvákách, mezi Čertovou Lhotkou a Novou Vsí říkalo Šimákovec.
Dnes málokdo ví proč. Nebudu vás zkoušet z dávno zapomenuté historie Ostravy, ale na rovinu sděluji, že tomu tak bylo proto, že v hulváckém lese „úřadoval“ pověstný lupič a úkladný vrah Antonín Šimák, který ohrožoval kraje moravskoslezské a byl postrachem obyvatelstva.
Domovskou obcí tohoto loupežníka byly Odry, kde se v roce 1861 narodil. Již útlém věku jevil velkou náklonnost ke krádežím a tak se dopracoval k tomu, že ve svých 20-ti letech nastoupil trest šestiletého těžkého žaláře na Mírově. Po propuštění obdržel pracovní knížku na krejčovské řemeslo a napomenutí, aby začal život jiný – spořádaný. Také mu byla vyplacena částka 25 zlatých, kterou „našetřil“ na Mírově. 
Nemeškal a přemístil se do Opavy, kde si koupil dva revolvery velkého kalibru a odjel na Ostravsko. Později bylo u soudu prokázáno, že Šimák si v mírovské trestnici pořídil seznam osob, které by mohly mít peníze a podle něho začal loupit a vraždit. V Polské Ostravě přepadl a zranil faráře Bittu, v lese mezi Novou Vsí a Zábřehem oloupil a zastřelil zblízka do čela podomka Josefa Karnovského. Ještě týž den…(14.května 1887)…šli zednický polír T.Směja a zedník R.Konečný z Vítkovic do Nové Vsi. Asi 400 kroků za lesem uslyšeli dva výstřely rychle za sebou vypálené a hned na to volání o pomoc. Následovaly ještě další čtyři rány ze vzdálenosti tak blízké, že i zablesknutí ohně bylo vidět. Vrátili se tedy do lesa a přišli na silnici k místu, které bylo nanejvýše patnáct kroků vzdáleno od místa, ke bylo vystřeleno. Nepozorovali však nic podezřelého.Také strážmistr Adolf Ides, který tudy právě kráčel a kterému vše sdělili a který také výstřely slyšel, nic podezřelého pro tmu nevypátral. Až teprve druhého dne, v neděli 15. května byly v úvoze na pravé straně císařské silnice nalezeny tři mrtvoly. Byl poznán Josef Magera z Polanky a jeho žena Terezie Magerová, která byla v požehnaném stavu a dělník Ferdinand Buroň ze Vřesiny, který byl otcem osmi nezletilých dětí. Soudní komisi bylo zjištěno, že byly zavražděny z velké blízkosti a odvlečeny ze silnice do úvozu, když předtím byly oloupeny.
Bilance pro Hulváky více než strašná. Šimák tam s chladnou krví za jediný den povraždil čtyři lidi. Na svědomí měl ještě pekařského chasníka poblíž Valašského Meziříčí, kterého zastřelil a následně do bahna potopil. V Odrách potom prostřelil lebku starci nad hrobem a ukradl 10 zlatých. Střelbou zaútočil i na správce mírovské trestnice, když jel pro peníze, ale ten vyvázl pouze s lehkým zraněním. 
Loupeží se zbraní v ruce měl bezpočet. Ještě štěstí, že se ho podařilo 27. června 1887 v Moravské Červené Vodě dopadnout a zatknout, poté co se místní hospodské paní Anně Effenbergerové zdál jeden z jejich hostů podezřelý. Šimák řádil měsíc a půl.
Soudní přelíčení se konalo u krajského soudu v Novém Jičíně a trvalo 6 dnů. Jedinou příjemnou informací bylo, že šéf Vídeňské bursy zaslal 100 zlatých pěti sirotkům po zavražděných manželech Magerových. Za ohromného návalu obecenstva, hrobového ticha a napětí porotci sdělili soudu svůj verdikt. Vinen. Rozsudek pak zněl: Antonín Šimák se odsuzuje k smrti provazem.
Šimák zůstal zatvrzelým až do své smrti, nejevil ani nejmenší stopy lítosti, strachu nebo těžkého svědomí. Ke svým hrozným činům se nepřiznal, ani neprojevil žádné zvláštní přání – do posledka se choval bezcitně, otupěle.
Poprava byla vykonána vídeňským katem Seyfriedem na dvoře novojičínské věznice dne 1.října 1887 v 7 hodin ráno. 96 dní od jeho zatčení a 42 dní od vynesení rozsudku. Mozek popraveného byl preparován a poslán do Vídně profesoru Benediktovi k vědeckému zkoumání.
Podle novinových informací sepsal Jiří Jezerský, Mariánské Hory a Hulváky.