Které společnosti v Ostravě začaly těžit?
Po buržoazní revoluci 1848 se v ostravském uhelném dolování vedle podnikatelů, kteří zde již působili, uplatnila také např. společnost Severní dráhy Ferdinandovy (SDF). Tato společnost byla původně největší odběratel ostravského uhlí. Dále s těžbou uhlí začíná rod feudální šlechty Salmové-Reifferscheidtové. Také moravští měšťanští a podnikatelé bratří Kleinové. V neposlední řadě také moravskoostravští měšťané František a Jan Oderští, kteří po několik let pokusně kutali ve Svinově. Naprostou převahu mezi báňskými podnikateli získali Rotschildové. Ve vlastních dolech, resp. v dolech společností v nichž vlastnili kapitál, se v letech 1850-1882 produkovala polovina veškeré těžby ostravského revíru.
K největším producentům uhlí na území revíru patřila Polská a Moravská Ostrava. V roce 1882 se v dolech Polské Ostravy vytěžilo 27% celorevírní produkce a pracovalo v nich 18% všech horníků. Podíl Moravské Ostravy na těžbě byl 23%, na počtu dělníků 17%. Obě obce poskytovaly 70% celo revírní produkce koksu.
Jak rozvoj dolování ovlivnil vývoj města?
V prvé řadě vedl k pronikavým změnám v jeho ekonomické a sociální struktuře. Dále ovlivnil jeho stavební vývoj a rozvoj komunikací. Bez vlivu však nezůstal ani na společenský, politický a kulturní život. Intenzita prosazování vlivu uhelného průmyslu na život obyvatelstva byla v jednotlivých obcích budoucí ostravské aglomerace různá a vyznačovala se značným časovým posunem.
První obcí, která byla ovlivněna významněji uhelným dolováním byla Polská Ostrava. Až do začátku třicátých let ovládal dolování hrabě Wilczek, později olomoucké arcibiskupství, rakouský stát, Rothschchildové a v roce 1848 i buržoazní podnikatel Josef Zwierzina, kteří zahájili výstavbu nových(na svou dobu velkých) dolů na území Polské Ostravy, sousedního Hrušova a Michálkovic. Začaly se také využívat nové možnosti těžby na polskoostravském uhlonosném Jaklovci. V roce 1829 se otevřela jaklovecká dědičná štola. Tato štola sloužila k průzkumu, těžbě a odvodňování v nadloží založených jam. Štola dosáhla do roku 1840 délky 2892 m. Vzápětí následovala založení dalších štol: Jáma Jindřich (1832), Vilém (1835), Jáma č.2 (1838), Terezie, Trojice a dědičná štola na Hrušovské straně Jaklovce (1840), dále šachta Prokop(1841), jámy Luční a Ferdinand (1842), Michal (1843), Jan Maria (1844), Hermenegild (Zárubek) (1845), Josef (1847) a některé další.
Technická úroveň dolů.
Všechny tyto doly nebyly na stejné technické úrovni. Při dobývání se používalo ruční práce a jednoduchých železných nástrojů. Na většině dolů se těžilo na povrch jednoduchým vrátkem, tzv. Hašplem. Tam, kde se sestoupilo do větších hloubek, byly používány žentoury (tzv.geply) na dobytčí pohon, které svými charakteristickými kuželovitými stavbami dávali charakteristickou siluetu některým částem Polské Ostravy a Michálkovic. Se zvyšující se těžbou a rostoucí hloubkou dolů bylo třeba přejít k jiným způsobům těžby. První parní stroj byl instalován na sklonku třicátých let v jednom dole na Zámostí, další v roce 1841 na jámě Prokop a o třetím máme zprávu z roku 1845 na Trojici. Parních strojů se používalo nejprve k odvodňování a teprve následně těžbě uhlí na povrch.
Šeruda Rostislav