Milá sestro,
chlapi na dřevišti dělají na mou adresu legrácky, které neumím překousnout. Tak si představ, že říkají, že jsem přišel z našich Zadních hor do Mariánských Hor se léčit! Existuje tu totiž názor u obecného lidu, ale také u inteligence silně rozšířený, že totiž ostravský vzduch, kouřem a sazemi silně znečistěný, má prý desinfekční vlastnosti pro značnou příměs dehtu. To je suroviny, ze které se vyrábí karbolové desinfekční prostředky. S těmi se myje podlaha. Také se povídá o tom, že lidé v Ostravě neumírají na tuberu tak četně, jako jinde.
Abych v tom měl jasno, vyzpovídal jsem onehda u piva našeho pana doktora Maye, kterého pokládám za odborníka, jak je to s vlivem kouře a sazí na lidské zdraví. Říkal, snad jsem si doslovně zapamatoval:
„…..lidská dýchadla se setkávají z různými překážkami, z nichž největší je ta, že vzduch v Ostravě nebývá znečištěn pouze sazemi a kouřem, nýbrž také i jinými příměšky a to jak pevnými (prachová zrnka a bakterie), tak i plynnými. Plyny z továren a žump jsou: chlor, uhlovodíky, kysličníky siřičité, sírové, uhličité a uhelné. Čpavek, různé sloučeniny kyanidu se sírou, sirovodík a jiné smrady z hniloby. K tomu když se u nás přidruží sociální poměry, to je výdělkové a bytové a také nízká úroveň vzdělání dělného lidu spolu s silně rozšířeným alkoholismem, aby si jeden šetřil na rakev.
Kouř obsahuje především množství nespáleného a různými příměšky znečistěného uhlíku – saze. Těch sazí je v kouři až 50%. Oblaka kamenouhelného kouře, které opouštějí komíny továren, ale také příbytků, to je obydlených domů, prosycují atmosféru v Ostravě“.
Souhlasím s panem doktorem, protože každý den utírám prach nejen z parapetní desky, ale také ze všeho, co je v bytě. A když smrkám, mám kapesník špinavý. U nás na Hamrech tomu tak není. Saze vdechujeme i polykáme. Pan doktor poznamenal: „…polykání není zdraví tak nebezpečné, jak vdechování, protože prachová zrnka dráždí dýchací sliznici a minerální prach, to je kovový, ji dokonce zraňuje. Dochází k překrvení a zduřování sliznice a její buňky se pak neumí účinně bránit proti chorobným bakteriím. Saze dráždí dýchadla mechanicky a kysličníky chemicky. Navíc, rozdíl znečistění vzduchu mezi zimou a létem je značný, protože v zimě čadí každý dům. Za chladných měsíců má kouř vliv na tvoření kouřové mlhy s polétavým prachem, která brání pronikání slunečních paprsků. A to nejméně o 2/3. Sluneční paprsky jak známo usmrcují bakterie. To se pak neděje. Kromě toho směr větrů směřuje do centra Ostravy a tak se stává, že ve Vítkovicích mají čistší vzduch než Mariánských Horách“.
Pak jsem se ještě zeptal, jak je to s tou tuberou. Na to měl pan doktor logické vysvětlení: „….čísla, značící úmrtnost tuberkulózou a zánětem plic se vykazují podle trvalého bydliště, nebo podle městské nemocnice, kde ti lidé zemřeli. A protože mnoho lidí, kteří zde pracují, pochází z Haliče, odcházejí se uzdravit domů, nebo umřít ve své domovině. Ostravská statistika je na tom, oproti jiným průmyslovým městským gigantům tím pádem relativně dobře“.
Měl jsem připravených daleko více dotazů, třeba ten, jak je to s tím dehtem, ale pan doktor se zvedl od stolu se slovy: „Boženka mi dovolila jenom jedno a já už měl dvě“ , nasadil si svoji typickou buřinku a zamířil ke dveřím.
Z Mariánských Hor vás zdraví
bratr Josef, tesař na šachtě Ignát.
10. května 1904