…….dokončení….
„ Byli jsme v lázeňské osadě Vyhne“ řekl pan doktor May, v Malé dvoraně Národního domu a pokračoval: „kde se využívá hodně teplá železitá voda, která láká tisíce hostí, aby načerpali novou sílu a upevnili své zdraví. Prý se už využívala v časech římské říše. Dokonce tam mají zaznamenaný pobyt i vůdce protihabsburského povstání v Uhrách sedmihradského knížete Františka Rákócziho II. a jeho překrásné manželky Charlotty Amálie. V roce 1708 projevil tento kultivovaný uherský aristokrat přání koupit Vyhne i s lázněmi pro svou paní. Tak se jim tu líbilo“. Větou: „ ani se mu nedivím“ zakončil doktor May své povídání o historii Vyhni.
V zápětí se věnoval popisu cesty: „náš kočár projel lesoparkem před Park vilu, ve které bydlí a ordinuje doktor Boleman. Ten stál na zápraží a už nás čekal. Je to starší pán, určitě má kolem šedesátky, ale překypuje energií a jsem si jist, že jiskra v jeho oku blahodárně působí na lázeňské pacienty. Ubytoval nás a nabídl nám halušky s brynzou a žinčicou, což je typicky slovenský pokrm, o kterém jsem už hodně slyšel, ale ještě neochutnal. Dávno jsem neměl tak lahodné bezmasé jídlo na jazyku“ říkal. „Musel jsem Bolemanovou kuchařku požádat o recept, aby mi to v Mariánských Horách, jednou za čas Boženka nechala připravit“ rozplýval se pan doktor May. “Problém bude asi s brynzou, ale tu do Ostravy sem tam vozí Haličané. Nejlepší je jarní“. Milá sestro, to my na Hamrech halušky známe, ale pan doktor May je z Prahy a tak se nedivím, že se diví.
Šli se projít po lázních, které se dělí na Staré a Nové. Doktor Boleman jim ukázal Horní a Dolní park a luxusní vily, ve kterých bydlí hosté. Procházeli vzorně upravenými chodníky s lavičkami, lemovanými zábradlím z březového dřeva. Nazývají se špacírky a někteří městští pacienti mají naordinované hodiny, jak dlouho po nich musí prochodit – jako součást klimatické léčby. Viděli vodomet s kruhovou nádrží, stromečkové šípkové růže, kaskádovité terasy, kaštanovou neboli gotickou alej, která končí fontánou. A spoustu jiných vychytávek. Pro hosty je k dispozici i tenisový kurt!
Večer byli pozváni do hostince, kde se čepuje pivo z místního 500 let starého pivovaru, který nedávno odkoupili majitelé zdejších strojíren Kachelmannovci. Skvělou ledovou vodu mají z Andělského pramene, kam mají naši cestovatelé na druhý den naplánováno se podívat. S doktorem Bolemanem si povídali o tom, jak fungují ordinace na Moravě a na Slovensku. Zapamatovali si Bolemanův vtipný a pravdivý výrok: „radšej krčmárovi ako lekárovi“, který platí nejen na Slovensku.
Další den, po vydatné snídani na stylizované verandě se vydali asi hodinovou špacírkou, jmenuje se Očovského cesta, smrkovým lesem k ojedinělému přírodnímu výtvoru vulkanického původu Kamennému moři a dál k dřevěné rozhledně na vrcholu Kamenné s širokým a dalekým rozhledem. A právě tam, z dutiny jednoho skaliska, z míst kde je celoročně led !!!, vyvěrá Andělský pramen, velmi lahodný k občerstvení.
Když sestoupili z kopce, byl pro ně nachystán ozdravný program v bazénové části lázní. Z přístavby Starého koupelového domu nazvaného Promenáda se napravo vchází do lidového koupele Bankáreň a nalevo do Zrcadlového koupele. V obou se ponoříte do 36° C teplé minerální vody a necháte ji na sebe působit. Romantické prostředí umocňuje léčivé účinky termálního pramene. Pan doktor Boleman říkal, že zdejší ubytovací kapacita je 500 lůžek, většinou obsazenými pacienty, kteří nemají daleko do kapsy a těm předepisuje vanové koupele a doprovodné procedury. Do betonových bazénů s teplou vodou má přístup i veřejnost, co zde zavítá třeba jen na jeden den.
Pan doktor May, se svým švagrem byli návštěvou Vyhni nadšeni. Tamní krátký, ale zato velmi inspirativní pobyt byl pro ně tím, co jim ještě chybělo do záměru zprovoznit lázně Skalka v Čeladné.
Milá sestřičko, jsem rád, že jsem absolvoval poučnou cestopisnou přednášku našeho pana doktora v Národním domě. Držím mu palce, ať jeho lázně Skalka vzkvétají a slouží lidem.
Tvůj bratr Josef, tesař na šachtě Ignát v Mariánských Horách a občasný kočí MUDr. Maye.
Září 1902