Řeka Ostravice

V lesnatých, k severovýchodu střechovitě se sklánějících stráních Beskydských hřebenů, tvořících hranici proti Uhrám a zároveň rozhraní vod mezi mořem Východním a Černým a které Tvůrce z chlumů stkal významnějších a lid je nazval: Sulov, Předmíř, Konečná, Bobek a Malý, tam nalézají se nejvyšší prameny prudkotoké, občas i dravé Ostravice ve výši 1130 až 1160 m nad mořem.

Nejvyšší prameny tyto sbíhají se, jsouce posilovány přítoky z Janikula na jihovýchod se odstřechujícího z Kunidrackýho strání, jednak v potoku Černá, ze severovýchodu na jihozápad se vrhajícího, jednak v potoku Bělá od jihozápadu na severozápad údolím se táhnoucího. Potok tento také „Bedřichův dolní potok“ se nazývá.

U paty hory Javořinky slučují se tyto potoky v jeden. Odtud jmenuje se „Ostravice“ až ku vtoku do řeky Odry mezi Přívozem a Hrušovem.

Řeka Ostravice spěchá hlavním směrem od jihu na sever. V horách  potok Černá, nížeji pak údolím Ostravice, až na malé vzdálenosti levý břeh lemuje hranici Moravy a pravý sesterského Slezska.

Potok Černá vykazuje obcím Staré Hamry a Ostravici hranice mezi sebou. Černá a Bělá (také „Dolní Bedřich“) jsou hluboce do pískovce karpatského zahloubené potočiny.  Od spojení Černé s Bělou jest řečiště Ostravice rovněž v dosti tvrdém skalisku zahlodáno.

Poblíž farního kostela v Ostravici, dědině 2898 obyvatelů dle sčítání lidu z roku 1890. čítající, počíná nános štěrku býti příčinou „zdivočení řeky“ a pozbývá charakteru jednotnosti, celku. Jen pochvalné péči lesních správ je k poděkování, že, čeho potřebí pro volný odtok, podnikají, odvracejíce takto mnohé nebezpečí a škodu.

Revíry lesní přísluší Jeho cís. a král. Výsosti arcivévodovi Bedřichovi a knížearcibiskupství Olomouckému (Dr. Theod. Kohnovi). V dalším toku od kostela a Ostravic je údolí celé mnohými, v čase se utvořivšími průtoky roztrháno a ač jsou mnohé i obdělány, jsou přece stálému nebezpečí vydány, že vystoupením vody mohou zaplaveny býti a se neplodnými státi.

Dosti vysoké a často i příkré pahorky, hlavně na levém břehu na blízku Hodoňovic, pak vlnovitá vysočina u Místku, a na pravém břehu stráně pod Frýdkem, jakož i na levém břehu u Vítkovic nadstavená zápora, jsou útvary alluviální, které o nesmírných převratech krajiny této v dřívějších tisíciletích výmluvné svědectví podávají.

Pukavé tyto pahorky byly, pravda, že méně mocnými vodami povlovno nahryzovány a do nížin rozdělovány, na čemž se jemný náplav (jílu) jílovice v útvarech rozšířil, který na širokých plochách hustou, nepronikavou vrstvu pod vzácnou, místy dosti mocnou pokrývkou  humus tvoří.

Za mostem na okresní silnici n Frýdlantu k Pržnu opouští Ostravice na pravém břehu dotýkající, sklánějící se svahy výběžků Lysé Hory, béře se západním směrem, tvoříc vícero zákrutů, načež teče přímo pod Metylovský kopec (Hůrka, 525 m také Čupek pojmenovaný).

Od tohoto v severním směru odchýlena, rozšiřuje se řečiště i zaplavení polnosti, takže následkem bezměrného, neohraničeněného rozšíření rychlost odtoku se zmenšuje a nános se ukládá. V stavu tomto divokém se táhne od této hory až k mostu Bašky, dál obcemi Hodoňovicemi, Baškou a Malými Kunčicemi a jen málo místy viděti 1 až 1  a 1/2 m vyššího břehu.

V obvodu města Místku a Frýdku, pak v pomezí Koloredova i Sviadnova jest řečiště účelně a od stará stávajícími hřebeny upraveno.

Na pravém (slezském) břehu od obce Staré Město až ku hranicím ve Vratimově je v této vzdálenosti hrázou Ostravsko-frýdlantské dráhy obvod Ostravice ohraničen, který se na úpatí pahorkového pásma vine.

Naproti tomu strana na levém nízkém břehu a hlavně v okolí Paskova není chráněna a proto zaplavení v šanc vydána.

Od Vratimova je útvar břehu velmi rozdílný, jakož i charakter řeky až do vústění se. Síla a rychlost toku zde ubývá, také nános je už slabý a posunování nepatrné.

Od jezu Hrušovsko-Muglinovského lze pozorovati  posunování drobněj­šího štěrku, písku a hlíny.

Zde údolí Ostravice se snoubí s údolím řeky Odry a tvoří pak širokou pláň, která jen poblíž Polské Ostravy dosti příkrými srázy těsně po pravém břehu je ohraničena.

Pozemní voda zadržuje se a stojí a poněvadž následkem toho bohatství, které by z půdy obdělavatelné čerpáno býti mohlo, nelze brati, musí býti a bude čím dálo menší, nevyužitkuje-li se se zřetelem na nationalně-ekonomické výhody, co nejdříve prostředků způsobilých bohatství ono ve skutečné a vydobitelné přetvořiti.

Od pramenů až po ústí do Odry s některými málo výjimkami, potká­váme bezútěšnou divokost četných říčních brázd, skladišť štěrku, písku a málo výnosnou vegetaci v hranicích a na lukách.

Zralejší uvážení vlévá přesvědčení, že bohatost štěrku v údolí Ostravice nashromážděna musila býti v minulých stoletích, ač ještě nyní menší částí se stráně hor doplňují, tyto ale nedosáhnou oné mocnosti, aby znetvořily tok.

Délka Ostravice od prvopramínku potoku do skalnatého území zakrojeného Bílé až po Odru obnáší se svými zákruty asi 60 km.

 

Větší přítoky Ostravice jsou:

 Potok Čeladnica, který na levém břehu u Frýdlantu ústí a štěrk sebou nese a se v Čeladné pramení. Větší potok (bystřina) Morávka nad Frýdkem na pravém břehu vpadající mezi územím obce Místku (na levém) a Starého Města (na pravém břehu) do Ostravice a nesoucí štěrk: tok a pra­meny jsou skoro tak rozprostřeny, jako řeky Ostravice, pak potok Lučina, po pravém břehu nad Ostravou se vlévající. Veškerá dešťová krajina či obvodí Ostravice obnáší 829  km² plochy.

Spád Ostravice je silně nakloněný, ač místy nepravidelný, místy v nejnižších tratích takměř kaskádovitý.

Nejvyšší vody bývají zjara,  ač to není pravidlem, také však ale zřídka v červenci a v srpnu.

O menších přítocích v nejhornější části Ostravice zasluhuje vzpomenutí vorová splavnost (plťování) v knížeacibiskupských revírech a sice na pří­tocích levého břehu Ostravice: Bílá, Lučavec, Horní Bedřich, Maxův potok a Čurabka, Červík, tekoucí vyhloubaným skalím, Velký s přítokem Břestovským, pak po Ostravici až do Frýdlantu.

 

 

 

V revírech Jeho cís. a král. Výsosti arcivévody Bedřicha (panství Frýdek) na pravém břehu řeky:

a) Společné s  knížearcibiskupským  panstvím  na potoce Černá, Rečica, Suchý potok, Mazák a Sepetný.

b) Mimo to má panství frýdecké právo „doplťování“ na Ostravici od po­čátku až po „hrabě“ v Pržně a odtud splavný průtok k železárnám v Bašce patřící.

Panství Frýdek s knížearcibiskupským horním a hutním úřadem ve Frýdlantě zúčastněni jsou dle určité normy na stavbě udržování potoků až po Frýdlant (reservní hrabě). Od tohoto až po hrabě v Pržně — panství Frýdek. V roku 1880 po povodni vystavělo panství frýdecké ochrannou hráz.

 

Řeky normální šíře, jak byla vyslanci c. k. ministerstva orby v roku 1882  navržena, obnášeti má:

1)    Od počátku (ne od pramenů) až k mostu Samčanky mezi obcemi Staré Hamry a Ostravicí — 14 m.

2)    Od mostu Samčanky až po ústí potoka Řečica — 18m.

3)    Od ústí Řečice až po most na okresní silnici poblíž lesní budovy- 24m.

4)    Od tohoto mostu až k hranicím Starých Hamer proti Nové Vsi u Frýdlantu -28 m (spojené dřevěným chodníkem).

5)    V obci Nové Vsi a Frýdlantě až po dřevěné hrabě železáren frýdlant­ských — 32 m.

6)    V obcích: Pržno, Frýdlant, Metylovice, od prženských hrabí až po obecní hranice Hodoňovic pod mostem okresní silnice — 40 m.

7)    Mezi obcemi Mal. Hrabovou,  Vítkovicemi, Vratimovem a Kunčicemi – 57 m.

8)    V obvodu Polské a Mor. Ostravy — 60 m.

9)     Mezi Přívozem a Hrušovem — 65 m.

V roku 1880 Ostravice si po proudu v obci Nové Vsi nové řečiště utvořila, čímž velké škody domům v údolí se nacházejícím způsobeny byly. Řečiště nové se hrází uzavřelo, ale na jak dlouho?

Ačkoliv Frýdlant městys hrází proti nárazu vody chráněn, přece v roku 1880 daleko do obce se rozběhly proudy Ostravice. Také v obci Bašce onoho kritického roku si utvořila nové trvanlivé řečiště.

Ve vzdálenosti poblíž Vítkovic, až po ústí do Odry je řečiště místy na 100—120 m rozšířeno a dovoluje takto řece utvářeti ostrůvky, jež nemálo k zdivočení řeky přispívají. Obvodí zaplavovací Ostravice od Paskova až po Vítkovice není ostře ohraničeno, níže ležící polnosti budou sice zaplavovány, ale obce nezdají se býti přímo zaplavením ohroženy.

Údolím níže a zvláště v obvodu Vítkovic, Mor. Ostravy a Pol. Ostravy je inundační plocha řeky rozličnými staveními a průmyslovými podniky zastavena.

Ačkoliv stávající mosty ve velkém světlém rozpnutí vystaveny jsou, přece odtok stěžován zdivočením.

U staré střelnice je Ostravice 60 m dlouhým chodníkem přepažena. Ko­munikace mezi Mor. Ostravou a Pol. Ostravou,  tedy mezi Moravou a Rakouským Slezskem, tvoří říšská silnice, která až do září roku 1886 řetězovým říšským mostem Ostravici překročovala. Dne 15. září 1886 ubírala se po něm jedna švadrona hulánského pluku, vracející se z voj. cvičení. Pod ní se most uprostřed zřítil. Nešťastnou katastrofou přišlo vícero lidí o život.

Řetězový most ten, jež byl ve správě státní, měl tři otvory; střední otvor byl 56,89 m široký, oba otvory (boční inundační otvory) měly po 13,20 m ve světle šířky, tedy celý most 83 a 1/2 m celkem ve světle.

Řetězový most tento byl v letech 1846. až 1851 vystavěn, ale po zběh­nuvším se zřícení jiným na železné konstrukci odpočívajícím nahrazen. Most nynější měří 92 m délky, má po stranách dva 1,5 m široké chodníky a 5,8 m širokou cestu pro dopravu vozovou a jeho celá konstrukce spoléhá se na 2 pilířích, které už most zbořený nesly.

Za mostem tímto a podél okresní silnice do Hrušova tvoří Ostravice zúženou, oboustranně vysokými břehy obejmutou serpentinu. Konečně ještě Ostravici překročuje dráha c. k.  sev. dráhy cís. Ferdinanda mezi Přívozem a Hrušovem — železným, na kamenných pilířích spočívajím mostem, který osm světlých polí pod svým rozpnutím celkovým o 157 m má.

Na severní straně na mostě samém jest chodník utvořen pro obyvatele Přívozu i Hrušova. Obyvatelé obou obcí mají právo chodníku používati.

 

Pověst o vzniku řeky Ostravice

 Dávné, daleké doby už uplynuly, ve kterých řeka tato svůj vznik dle pověsti vzala. Bylo to za dob patriarchálního, idylického života původních našich předků — Slovanů. Tenkráte pastýřský život byl jednou z hlavních tepen životních: vždyť brav, skot a jiné druhy dobytka kromě zvěřiny bývaly hlavními prameny, z nichž celé rodiny čerpaly svou výživu. A tento pastýřský život také byl tvůrcem mnohých, přečetných pověstí a pohádek, z nichž toliko malinké procento na naše dny se dochovalo. Se životem pastýřů a ovčařů mizely a mizí z lidu pověsti, nyní pospíchající do stínu knih, kdež národy je pečlivě přijímají a starostlivě uschovávají ….

Vždyť z nich se na nás kouká veliká část předků: jsouť zkazkami jich bytostí . . .

A v dobách těch vzdálených pásával jeden pastýř svoje stáda v Beskydech, hlavně na blízku „Lysé Hory (1325 m) a na ní. Byl jedním z pastýřů ducha živějšího, zvědavějšího a proto nevysedával při stádech svých, jak to činívali jeho spolukamarádi, nýbrž toulával se po okolí v blízkosti stáda svého, ba někdy i vzdálil se hodně daleko od místa svého. Když jednou tak zase horami prolézal, dostal se do houštiny veliké, takže ní nemohl dále. I ohlížeje se po okolí a zahlédaje do houští, zpozoroval v něm ku svému nemalému překva­pení čtverhranný kámen na způsob mezníku. Připadalo mu, jako by kamenem tímto něco bylo přikryto aneb přizdeno. Tu prolétla mu hlavou myšlenka, jíž dal radostným výkřikem: poklad, poklad! průchodu. Nyní se namáhal, aby se ku kameni dostal. Nad kamenem pak se dlouho rozmýšlel a jej se všech stran ohlížel. Najednou však opřel se o kámen a jej odvalil. Než hrůza pastýře nyní pojala. Z otvoru, povstalého odvalením kamene, vší mocí vyrazil silný proud vody, pastýře polekaného odhodil stranou a voda takovou rychlostí a mocí se valila, že by pastýř byl málem zahynul. V několika dnech bylo údolí mezi Lysou horou, Smrčkem, Kněhyní, Stolovou a Ondřejníkem zaplaveno, až konečně v jednu půlnoc voda z údolí počala odtékati směrem, kterým dnešní Ostravice krajinou probíhá.

 

Takto popsal řeku Ostravici Jan Grmela, než se stal tajemníkem radnice v Čertové Lhotce v roce 1900 (dnešních Mariánských Hor).

Pro ostravaci.cz přepsal Jirka Jezerský