Milá sestro,
včera si k nám přisedl, když jsme byli na jedno v obecním hostinci, pan podučitel Emil Rozehnal a zda jsme slyšeli, že se pod Mundlochem zase někdo utopil. Bylo to v novinách.
Prý to bylo tak, že František Parsík, pivovárnický pacholek se svým přítelem Františkem Lehkoživem, košikářským pomocníkem šli plavit koně do Ostravice pod Mundloch u Mexika v Polské Ostravě. Přitom se dostali do jakési tůně, kde se koně ponořily a následkem toho spadl Lehkoživ do vody. Parsík mu chtěl pomoci, ale Lehkoživ ho ve smrtelné úzkosti chytil za nohu a strnul do hlubin. Už se nevynořili.
„Hloupí mladí kluci“, říkal, ale nejsmutnější na tom je, že všechna neštěstí, která se stanou na Ostravici v Ostravě, se stanou právě tam – pod Mundlochem. Tomu místu se každý, poměrů znalý, zdaleka vyhne. Je prý zakleté. Utopil se tam už kde kdo.
A tak jsem se ho zeptal, protože jsem tam nikdy nebyl, co to je zač ten Mundloch. Moje otázka pana Rozehnala, šéfa čtenářského spolku potěšila, protože nám hned začal vyprávět o tom, že znal jakéhosi Karla Jaromíra Starožitnického, odborníka na dějepis, který se kdysi Mundlochem zabýval a pamatuje si, co mu o tom tajemném místě říkal:
Malý kousek na sever od Polské Ostravy a vedle silnice směr Hrušov se vypíná malý příkrý pahrbek, kdysi porostlý lesem. Tomu se říká Mundloch. To slovo vzniklo z němčiny a znamená vyústění štoly. A opravdu tam nedávno ústila Jaklovecká dědičná štola. Podle někoho první místo v Ostravě, kde se začalo kopat uhlí. Dle místních povídaček je tam na Květnou neděli a Velký pátek vidět pohybující modravé světýlka signalizující poklad a byla tam také hluboká ve skále vytesaná studna, která vzala za své, když se stavěla cesta na Bohumín. Mluví se i o tom, že tam byl dřevěný hrad, ze kterého se domlouvali dálkomluvem s panstvem na Landeku, že se blíží nebezpečí, nebo naopak. Ale tomu věří málokdo.
Ten Starožitnický tam kopal a našel v hloubce 1 a ½ metru spoustu střepů z hlíněných nádob, dva železné hroty, notně rezavé a nožíky z pazourku. Měl však smůlu, protože nádeníci, které si ke kopání najal, nepochopili co mají dělat a naházeli řadu vykopaných rozličných nástrojů ze dřeva a kovu do Ostravice, která pod tím kopcem teče. Mysleli si totiž, že mají najít poklad, jako ten chudý horník Jan Mayer, který tam před 30 lety opravdu našel hlíněnou nádobku se 160 mincemi, stříbrnými pražskými groši více než 500 let starými. Pak už nebyl chudý.
Milá Maryčko, takže nejen Čertová Lhotka, ale i Mundloch je pojmenování, se kterým si místní mudrlanti nevědí rady. Mne na té historce zajímá, zda se zachránili ti koníčci.
Váš bratr Josef, tesař na Ignátu
24.7.1901