Milá sestro Maryčko a vy všichni na Starých Hamrech,
nechal jsem se vyfotit u kostelíčka svatého Antoníčka na Prašivé. Ale jak vidíš, moc se ten obrázek nepovedl, není mi vidět do tváře.
Nedělní výlet na Prašivou pořádal ostravský Odbor českých turistů. Vyjeli jsme v 8 hod a ve Frýdku jsme přestoupili na těšínský vlak a vystoupili z něho v 9:45 ve Vojkovicích-Bukovicích. Spolu s námi asi hodinu stoupali na vrchol poutníci z Frýdku, Místku a odjinud. Hlavně hodně svobodných děvčat. Když je 13. června na Prašivé pouť, tak se praví, že ta dívka, která v ten den vyjde nahoru bosa, se do roka vdá. Tolik bosých krasavic jsem ještě v životě neviděl.Vedle mne kráčel nahoru asi 20-ti letý (možná i více) zasmušilý mladý muž s velkým pukétem ruce. Neodolal jsem a dozvěděl jsem se, že je z Místku, že se jmenuje Šlapeta a jménem celé rodiny nese na oltář kostela sv. Antonína květiny. Jako vzpomínku na rodinnou tragédii, která se na Prašivé o tom čase udála před mnoha a mnoha lety. On tam tenkrát přišel o sestřičky.
Minuli jsme kostelík na Malé Prašivé, tam bylo plno lidí a vystoupali jsme na vršek Prašivé do výšky 843 metrů. Je to vlastně z Ostravy nejbližší vrchol Bezkyd. Bylo hezky a tak bylo vidět daleko na všechny světové strany. Na severu jsem dokonce viděl komíny Vítkovic. Na východě Těšínské Bezkydy, na jihu Lysou Horu se Smrkem a Radhoštěm a na západě panorama uzavíral předlouhý Ondřejník. Vrátili jsme se zpět ke kostelíku, který je ve výšce 704 metrů a stojí na tom místě od roku 1640 nebo 49. To se přesně neví. Je celý dřevěný s nedávno postavenou věžičkou a zvonem na rozhánění mraků. Dnes kolem něho na travnatém temeni stálo plno pouťových stánků z různými dobrotami a rukodělnými výrobky.
To vynesení zboží určitě nebyla procházka růžovým sadem. Ale asi se to trhovcům vyplatí, když si každý něco koupí. I já. Dovezl jsem si do Mariánských Hor perníkové srdce, co kdyby se na mne usmála nějaká fešanda, tak bych měl pro ni dárek.Mladého pana Šlapetu jsem už u kostela nepotkal, asi už splnil svou smutnou povinnost a sešel dolů cestou do Vyšných Lhot, kolem obecního hostince na polední vlak z Dobré do Frýdku. Tak o tom mluvil. Co by tu nahoře dělal, tady všichni pouťují a on neměl za úkol se veselit. Naše cesta dolů a domů už nebyla nijak zajímavá. Jsem rád, že jsem tam byl, víckrát nemusím. Ale rozhled otamtud je přepěkný, skoro jako od nás od Švarné Hanky, kde je za pěkného počasí vidět Fatra a někdy i tatranský Kriváň! Prostě Uhry jako na dlani. A není tam tolik lidí, jako o pouti na Prašivé.Z Mariánských Hor (jak vidíš, pořád jsem na horách) vás zdravíbratr Josef, tesař na šachtě Ignát.
P.S.Datum není uveden, ale určitě to bylo 14.června.