Milá sestro,
to jsi mi dělat neměla, žes mi hned nenapsala, co se u nás na Hamrech děje.
Včera jsem se totiž dočetl v těšínkách, že vyhořel barák mého mistra Božoňa. Vždyť od něj mám vyuční list, bez něho bych nenašel své uplatnění na Ignátu! A Ty nic. Nenapíšeš mi, tak důležitou novinu. Zlobím se.
To musela být hrůza. Ještěže malý Pepík je takový hrdina a zachránil kravičku. Nevíš náhodou od čeho to chytlo? Co se na Hamrech povídá? Nebylo to náhodou žhářství? Starý Hynek sice nepřátelé neměl, ale vím, že mu vadilo, že se z bezkydských smrků řeže dřevo na sirky. Odkory pro šachty, to budiž, ale rozřezat celý velikánský, zdravý, rovný strom jen a jen na sirky a jejich škatulky, je fakt na pováženou. Na vlastní oči jsem viděl, jak to vozí až na pilu do Bohumína k bráchovi od našeho Hochfeldra. Někde jsem však slyšel, že sirky jsou výborný prodejní artikl a že se na nich dá nekřesťansky zbohatnout. Pak se není čemu divit.
Proto také se furt ve Vídni jedná o tom, že na jejich výrobu bude uvalen státní monopol. Jenže výrobci mají dlouhé prsty a Bůh ví, zda se to povede. Tak prý alespoň zavedou daň ze sirky. To bude radost.
Jsem rád, že jsem se u mistra Božoňe vyučil a vyřiď mu, prosím, že až začne stavět novou chalupu, tak může počítat s mou pomocí. Zdarma mu helfnu. Vezmu si dovolenou a přijedu.
Příště mi, prosím tě piš, co je u vás na Hamrech nového, abych měl čerstvé zprávy z domova a nečuměl tu na noviny, jako čerstvě vyoraný krtek. Chlapi si pak ze mne dělají srandu.
Váš Josef, tesař na šachtě Ignát v Mariánských Horách.
Poznámka:
Dopis musel být napsán někdy koncem července, či začátkem srpna 1904, protože požár ve Starých Hamrech byl 18/19. července 1904.
Těšínky, tak nazval Josef Magdon NOVINY TĚŠÍNSKÉ, které vycházely v té době.