Milá sestro a všichni v Hamrech,
mám zážitek, ze kterého se musím s vámi všema vypovídat. Taková událost vás, na horské samotě, jen tak nepotká.Sedíme si s Jackem v obecním hostinci u jednoho, když k našemu stolu přišli dva škubani, každý z nich mohl mít ani ne 20 let. „Panočku“, osovil mne prvý z nich, „nekupili by nový zlatý prten?“ Zahrál jsem si na haura a odpověděl jsem „ó ano, nic jiného nekupuju, než zlaté prsteny, moje sestra má na každém prstu jeden. Ukaž ho!“ Chachar sáhl do kapsy u vesty a vytáhl v hedvábném papíře zabalený nový zlatý prsten s velkým briliantem. Povídá: „ jsem v nouzi a proto jsem nucen ho prodat, dajú mi zaň choď dvě rynskule.“ Vzal jsem od něj prsten a nasadil ho Jackovi na prst. Pasoval mu jako ulitý. „Ano,“ pravím, „taký trhan, jak seš ty, když má bídu, tak prodá vždy nový zlatý prsten. Kdes ho vzal, mluv!“On však místo odpovědi uchopil Jackovou paži a jal se mu prsten sundávat. Jacek sevřel ruku v pěst a chacharova snaha byla marná. Uchopil jsem ho za límec a Jacek si přidržel toho druhého škubana. „A jdeme na strážnici“ povídám, „ je-li prsten váš, tak vám ho vrátíme a když jste ho ukradli, půjdete za mříže.“ A co čert nechtěl, ten můj se mi vysmekl a vyběhl z hospody. Já za ním, ale to už pelášil směrem k Přívozu tempem nevídaným. Volám za ním „vrať se, dám ti prsten nebo peníze“, ale on se ani neotočil a zmizel mi ve tmě. Ten, kterého držel Jacek se tvářil uraženě. Kam prý ho vedeme, ať ho pustíme, on toho druhého ani nezná, také mu byl prsten nabízen. Že půjde dobrovolně, když je nevinen a podobné kecy. Tak jsme ho pustili a on kráčel před námi. Sotva jsme došli k první lucerně, Jacek se zastavil a začal si prsten ještě jednou prohlížet, jak briliant láme světlo. To byla voda na mlýn pro našeho chachara. Mohutným skokem přeskočil příkop a než jsme se vzpamatovali z překvapení, už jsme ho neviděli. Byl jsem smutný, to jsme tomu dali, kdo ví zda to nebyli nějací převlečeni mezinárodní zloději a prsten pochází z nějaké velké krádeže šperků ve Vídni nebo v Bruselu. Mohli jsme policii přivést na stopu nějakého gangu a dostat za to tučnou odměnu. Co teď s prstenem? Vrátili jsme se do hospody.Náhodou seděl u vedlejšího stolu Schnitzer Jindřich, co má zlatnictví na třídě Reichsstrase a my jsme se ho zeptali, jakou má prsten hodnotu. „Co jste to koupil pane Magdon, co jste mu za to dal“ ptal se? „Nic“ odpověděl jsem. „Buďte rád, vždyť to není zlato, ale vyleštěná mosaz a místo briliantu je obyčejné sklo.“
Dali jsme si ještě jedno a Jacek vznesl bezelstný dotaz „proč ti chachaři utíkali, když to neukradli?“
Odpověděl mu zlatník: „proč, protože věděli, že budou potrestáni, když místo zlata nabízejí mosaz.“
Takové tu máme chachary v Ostravě, ze které vás zdraví
bratr Josef, tesař na šachtě Ignát.
P.S.
Až příště přijedu, tak Ti Maryčko ten prsten věnuji, aby ve Starých Hamrech viděli, jaký je Tvůj brácha grant.
V Mariánských Horách, (nečitelné) říjen 1908