Obdélníkové náměstí zůstávalo nadále centrem města, na jihozápadní straně stála radnice s věží renovovanou v letech 1737 až 1740. Na radniční straně stávalo šest domů, které patřily nejbohatším občanům, především purkmistrovi a radním. Celkem bylo na náměstí 42 šenkovních domů s předsunutými podsíněmi. Stávala zde kamenná kašna a od roku 1702 morový sloup se sochou Panny Marie. K ní přibyla v roce 1763, po velkém požáru města, socha svatého Floriána. Původní podoba Moravské Ostravy se za léta příliš nezměnila, kolem radniční strany náměstí vedly dvě cesty, k Hrabovské bráně ulice zvaná zpočátku Kovářská a později Velká. K Hlavní bráně, nejdůležitější a chráněné cimbuřím, v níž zůstaly koule ze švédských válek a směřující k Ostravici a na Slezskou Ostravu, vedla ulice Kostelní. Přívozská brána stávala na dnešním Jiráskově náměstí. Před Přívozskou a Hrabovskou bránou se rozprostírala předměstí, kde měšťané vlastnili řadu pozemků. Severozápadně leželo několik rybníků, které patřily městu, v místech zvaných Fifejdy byla řada stodol ve vlastnictví měšťanů. Hradby byly ve špatném stavu, samotní radní přiznávali v roce 1705, že jsou z poloviny strženy a demolovány. V letech 1754 a 1755 se konaly první celostátní soupisy obyvatel, podle přiznávací tabely mělo město 192 obydlených domů, v nichž žilo přibližně 1150 obyvatel. Ostrava se stala nejmenším městem hukvaldského panství, velikostí na Moravě byla až na 53. místě.
Většina obyvatel Moravské Ostravy se ve druhé polovině 18. století živila zemědělstvím, řemeslná výroba se stále nemohla vzpamatovat. V roce 1752 bylo ve městě 18 řemesel, nejvíce činných bylo řezníků a pekařů, kteří pro stálou přítomnost vojska měli trvalý odbyt svých výrobků. Ustavila se ale dvě nová společenství – kořalečníků a tabáčníků. Společenství měli také majitelé 64 právovárečných a šenkovních domů, z této činnosti jim plynul značný zisk.
První obecní hostinec se jmenoval U zeleného stromu a byl postaven v roce 1779 před Hrabovskou bránou na vítkovickém předměstí a sloužil především honákům dobytka z Haliče. Původně na tom místě stával grunt patřící pošmistrovi Jiřímu Foltinovi. V roce 1787 byl hostinec prodán Josefu Hankemu, hostinskému z Hrabyně, takže se dostal do soukromých rukou.
Moravská Ostrava žila v první polovině 18. století poklidným rytmem, místní správu obstarávala dvanáctičlenná městská rada. Ta dozírala na městské podniky, jako třeba rybníky, pivovar, mlýny, také na špitál a kostelní hospodaření. Městské zaměstnance tvořili písař, rektor, kantor, varhaník, zvoník, hodinář, hlásní, vrátní a sluha. Na správě se podílel rovněž zástupce olomouckého biskupství – rychtář, který byl pravomocný ve věcech trestních. Rychtářská registra zaznamenala v letech 1694 až 1749 pouhých 159 řešených přestupků, které se týkaly pomluv a urážek v podnapilosti. Náprava spočívala zpravidla ve veřejné omluvě a odprošení pohaněného. Za hospodské rvačky čekalo viníky vězení. Tvrdě se ovšem trestaly krádeže, podobně jako přečiny mravnostní, zejména nevěra a pokusy o znásilnění.
V letech 1713–1715 se v českých zemích rozšířil orientální mor, v Moravské Ostravě se objevil v polovině prosince 1715. Z moci úřední bylo město obklíčeno vojenským sanitním kordonem, nikdo nemohl ven ani dovnitř. Obyvatelstvo, mezi kterým se nemoc rychle šířila, bylo ponecháno svému osudu. Mor ustoupil teprve s příchodem tuhých mrazů.
Podle zprávy krajského hejtmana z prosince 1718 upadla Moravská Ostrava do takové bídy, že obyvatelé pro velkou chudobu opouštějí chalupy a pole. Týdenní trhy se už vůbec neodbývaly. V důsledku velmi špatné hospodářské situace rozhodla biskupská správa převést v roce 1723 ostravské děkanství do Bílovce; město také ztratilo postavení odvolací soudní instance pro některá města hukvaldského panství. V roce 1729 přišlo dokonce o výkon hrdelního práva. Do této mizerie přispěly dalšími nesnázemi rakousko-pruské války, protože městem i okolím táhly vojenské oddíly Prusů. V roce 1741 zachránila Moravskou Ostravu před Prušáky pouze náhlá povodeň Ostravice i Odry, ale v roce 1759 město obsadili pruští dragouni. Město za slezských válek, především kvůli neopatrnosti vojáků, několikrát vyhořelo. Po prohrané válce Rakousko přišlo o velkou část Slezska, takže se po záboru Hlučínska státní hranice posunula až ke katastru města. Tím byla ztracena důležitá obchodní cesta vedoucí přes Dolní Slezsko, Opavu, Hlučín, Moravskou Ostravu do Těšína a Krakova.
V roce 1801 měla Moravská Ostrava 1549 obyvatel. Většina tehdejších domácností byla závislá na zemědělství, matriky pozemkových výnosů uvádějí, že zde bylo celkem 257 zemědělských usedlostí. Město se v letech 1760 až 1830 změnilo jen nepatrně, došlo k úpravě kostela svatého Václava a původní gotická věž byla přestavěna na renesanční. Také přízemní radnice dostala první patro a stavební úpravy pozměnily radniční věž, kterou předtím zničil blesk. Kolem náměstí bylo stále 42 měšťanských domů, s rostoucí zámožností obyvatel dochází v prvních desetiletích 19. století k jejich přestavbě, jsou již z kamene a cihel. V roce 1819 chovali měšťané přímo v historickém centru 36 koní, 186 krav, 110 ovcí a samozřejmě také prasata. Dvory s dřevěnými hospodářskými budovami byly u měšťanských domů na straně odvrácené od náměstí, dovnitř se vjíždělo takzvanou zadní uličkou. Tam také byly umístěny chlévy, hnojiště a žumpy. Měšťané provozující zemědělství uskladňovali obilí a slámu mimo zastavěnou část města, ponejvíce v místech, kde je dnes ulice Stodolní, dále pak severně od hradeb, v meandru Ostravice; tomu místu se říkalo V cínglu. Dnes tam stojí Nová radnice. V této době měla Moravská Ostrava ryzí podobu feudálního městečka, kterému se všechny bouřlivé změny, k nimž docházelo jinde v Evropě, vyhýbaly.
Boleslav Navrátil