Při rozšiřování provozů Vítkovických železáren po první světové válce se zjistilo, že bude nutno zvýšit těžbu černého uhlí. Velmi příhodná poloha Dolu Hlubina, který byl v těsném sousedství vysokých pecí a koksovny, byla důvodem, že se rozhodlo tento důl rozšířit a vyhloubit novou jámu. Slavnostní výkop jámy č.2 byl proveden 17.5.1921. Jáma o průměru 6,1 metrů se hloubila do konce září 1924 a dosáhla úrovně 7.patra v hloubce 436 metrů. Ještě téhož roku byl uveden do provozu unikátní parní těžní stroj o výkonu 3200 ks, který byl výrobkem Vítkovických železáren. Měl vrtání válců 1200 mm a zdvih 1800 mm. Rychlost při těžbě uhlí byla 18 m/sec. a při dopravě mužstva 10 m/sec. Původně byl postaven pro maximální hloubku 760 metrů a proto při pozdějším prohlubování jámy na úroveň 10. patra (-781 m) se již musely vyztužovat úhelníkové ocelové nosníky na bubnech, za U-nosníky, aby nedocházelo k jejich deformacím.

Klece měly 4 etáže a byly zavěšeny na ocelových lanech o průměru 56,5 mm. Pára pro pohon těžního stroje musela mít tlak 11-12 atp a byla přehřátá až na 300 stupňů C. Z tohoto důvodu se musel používat k mazání velmi kvalitní olej s bodem vzplanutí 360 stupňů C. Provoz tohoto parního stroje byl velmi náročný na spotřebu páry, neboť na jeden zátah z 10.patra na povrch při těžbě uhlí nebo kamene bylo zapotřebí jedné tuny páry, t.j. 1000 litrů vyvařené vody. Byl to obrovský nápor na kotelnu, která měla kotle Garbe z let 1916-1918. Také údržba byla velmi náročná, neboť strojovna byla v těsné blízkosti koksovny a vysokých pecí a velký spád hrubých částic koksu a železné rudy působil na kluzná místa jako brusná pasta.

Proto při dalším prohlubování jámy č.2 na úroveň 12.patra, t.j.do hloubky 1022 metrů, se již s provozem tohoto těžního stroje nepočítalo a v roce 1974 byl nahrazen elektrickým těžním strojem s motorem o výkonu 2500 kW. Těžní věž je vysoká 50 metrů a s koksovnou a vysokými pecemi Vítkovických železáren tvoří část dominanty města. Tento areál je prohlášen Národní kulturní památkou České republiky a usiluje o zapsání do Seznamu památek UNESCO.

Unikátní parní těžní stroj, na který se chodila dívat řada exkurzí, byl po jeho vyřazení z provozu nabídnut Technickému muzeu v Praze, ale nebyl zájem. Proto byl sešrotován. Kdyby byl zachován, patřil by dnes mezi exkluzivní exponáty každého hornického muzea. Film, který o parním těžním stroji natočila v roce 1974 Česká televize Ostrava, byl uložen v archivu ČT, ale při povodních byl zničen. Na památku unikátního parního těžního stroje zůstalo jenom několik fotografií.

Vítězslav Hettenberger