Přiznejme si, že o tom, že je v Ostravě Mariánských Horách železniční zastávka, ví málokdo. Je pravdou, že nádraží nebylo součástí stavby c.k. severní dráhy císaře Ferdinanda, když se v roce 1856 budovala a bylo postaveno mnohem, mnohem později. Nic to nemění na tom, že právě tam a po obou stranách slavné železnice z Vídně do solných dolů Haliče se rozkládalo centrum tehdejší Čertovy Lhotky. Eventuelně jinak řečeno, železniční trať vedla skrz ves.
bfb
Příznivce www.ostravaci.cz určitě bude zajímat, že takto popsané strategické místo mohlo své uplatnění znásobit, kdyby …

Na rozhraní Mariánských Hor a Nové Vsi měl být u Odry (těsně vedle nádraží) v roce 1904 vybudován ostravský lodní přístav. Přístav Odersko-Dunajského průplavu. Odtud měly vyplouvat po kanálu Odry říční remorkéry do Baltického a Černého moře plné kovových výrobků, uhlí a koksu. Dovážet se měla železná ruda ze Švédska. Plány velkolepé vodní cesty však byly a dosud jsou pouze v krásných publikacích a předmětem vědeckých konferencí.
Pak tu byl ještě jeden nápad, velmi zajímavý …. velmi progresivní, ve kterém měly mít Mariánské Hory také prim.
Svou roli zde mělo sehrát propojení údolí říčky Ondřejnice s Ostravou. Tak, jako řeka Ostravice s městy Frýdlant, Frýdek-Místek má svou železniční trať do Ostravy, tak ji měl mít Frenštát, Tichá, Kozlovice, Hukvaldy, Brušperk (to je tam, kde se maže zemská osa), Stará Ves, Proskovice, Stará Bělá, Zábřeh, Vítkovice, Hulváky, Mariánské Hory. Plán nejdelší verze projektu úzkokolejné dráhy měl nabídnout dělníkům od Ondřejnice možnost dojíždění, aby nemuseli přes týden přespávat v místních ostravských šachetních a huťařských kasárnách. Také by se lépe obchodovalo se stavebním kamenem, vápencem (pro železárny), dřívím a dobytkem … z předhůří Beskyd. A co teprve zpřístupnění malebné krajiny západní, prosluněné strany Ondřejníka obyvatelstvu, které sužoval neúnosně špatný městský vzduch.
Svou podobu získal projekt, i když ne tak kilometrově dlouhý a tedy méně finančně náročný, v roce 1906, když na jeho realizaci byla koncese udělena Družstvu Ostravsko-Brušperské dráhy v čele s JUDr.Edmundem Palkovským, prvním ostravským českým advokátem, majitelem pozemků na Hulvákách, narozeným 18.10.1858 v Brušperku. Z výčtu funkcí, které zastával, si dovoluji uvést ty nejvýznamnější: zakladatel a první starosta ostravského Sokola, předseda odbočky ústřední Matice školské, zakladatel spolku Národní dům, který měl posílit český kulturní život v národnostně rozděleném městě. Dnes je to budova divadla J. Muréna. Jednatel spolku Moravský klub. Zasloužil se o založení Českého akciového pivovaru a Občanské záložny.
Družstvo vypsalo v roce 1913 konkurs na provedení železniční stavby z nádraží v Mariánských Horách do Brušperka o délce 16,075 km. V květnu 1914 ho vyhrál a koncesi získal JUDr. Palkovský. Ihned zahájil vytyčovací práce a stavby některých staničních budov, i když termíny byly více než šibeniční. Co čert nechtěl, v tom roce začala 1.světová válka. Všeobecná mobilizace zastavila práce na prvním úseku trasy a během války, co bylo postaveno, bylo zdevastováno. Palkovský utrpěl značné a asi nikdy nenahrazené finanční ztráty, včetně rodinné tragedie, kdy mu na ruské frontě zůstali dva z jeho tří synů.
Po vyhlášení Československa nebyl zájem, díky konkurenčním tramvajovým linkám, pokračovat v započaté akci. Navíc nebyly peníze, ani chuť. Tu měl jen JUDr. Palkovský. Svou koncesi, když si už s ní nevěděl rady, díky potížím, které před něj předestřely místní i vzdálené úřady, prodal správní komisi Vítkovic. Výstavba se neposunula ani o píď. Do projektu se dokonce vložil i starosta Ostravy a poslanec Národního shromáždění Jan Prokeš. Ten se však z úst generálního ředitele Vítkovických železáren dozvěděl, že vzhledem ke ztíženým finančním a odbytovým poměrům a nedostatku kapitálu, vzhledem k úvěrovým dodávkám do SSSR (psala se 20. léta minulého století), nemohou dostát svým závazkům. Dokonce nabídly koncesi zdarma městu Moravská Ostrava. Ta ji nepřijala pro chronický nedostatek městských peněz a zase se čekalo, co udělají Vítkovice.
V den výročí 100 let fabriky – v roce 1928 – zatloukl Luis Rothschild zlatý hřeb do pražce před budoucím nádražím v Zábřehu na železniční trati Mariánské Hory – Brušperk. Pan JUDr. Palkovský byl veřejně pochválen za průkopnickou odvedenou práci. Rok a půl nato Edmund Palkovský umírá s přesvědčením, že jeho celoživotní sen se naplní… ale nikdy se tak nestalo.
Je pravdou, že různé tramvajové tratě v Ostravě kopírují vytčenou cestu a následně autobusy zpřístupnily obce na jih od velkoměsta Ostravy, ale nikdy k realizaci vlakového spojení Mariánských Hor s Brušperkem nedošlo.
Proto nádraží v Mariánských Horách není přestupním uzlem do líbezné oblasti pod Palkovskými vrchy.
Podrobný popis projektu železniční trati Mariánské Hory – Brušperk – Kozlovice byl publikován panem Miloslavem Kročkem ve sborníku Ostrava, ročník 17 z roku 1995.
Všem zájemcům o detaily jeho prostudování doporučuje
Jiří Jezerský, radní Mariánských Hor a Hulvák