Těžířstvo bratří Kleinů založilo v roce 1852 důl v ostravském Přívoze. Kutací práce se tam dělaly tři roky předtím.
Důl dostal jméno podle jednoho z bratří Kleinů -Franz-Schacht. Výstavba dolu včetně přebudování kutací jámy na jámu důlní se datuje do let 1852-54.
Pravidelná těžba začala v roce 1854. Po dokončení výstavby šachty se 12. července 1855 Severní dráha Ferdinandova (SdF) s těžířstvem bratří Kleinů dohodla na koupi dolu. SdF začala důl modernizovat, poměrně velká přestavba se uskutečnila po roce 1857.
Po povodni byl důl rok mimo provoz
Další rekonstrukce a modernizace následovala v roce 1869. Začala prohloubením těžní jámy do 206,5 metru a o dva roky později byla prohloubena také větrní jáma. Při velké povodni v roce 1888 se těžní jámou provalila do dolu voda a likvidace následků zatopení dolu trvala rok. Další rekonstrukce proběhla v letech 1912-17. Na těžní jámě, která měla v té době hloubku už 530 metrů, byl instalován elektrický těžní stroj. Elektrifikován byl celý provoz dolu.
V rámci hledání úspor při těžbě uhlí v době hospodářské krize v letech 1929-33 byly k dolu František připojeny do té doby samostatné doly SdF -v roce 1927 Důl Jiří a v roce 1933 Důl Jindřich.
Během druhé světové války byla plánována výstavba velkodolu František. V rámci těchto příprav začalo v roce 1942 hloubení nové centrální jámy. Válečné události však způsobily, že hloubení bylo předčasně ukončeno v hloubce 397,5 metru.
Po druhé světové válce byly v roce 1945 doly Severní dráhy Ferdinandovy znárodněny a od 1. ledna 1946 začleněny do národního podniku Ostravsko-karvinské doly v Ostravě. V roce 1947 byl Důl František přejmenován na Důl Generál Svoboda na počest významného československého vojenského velitele, pozdějšího ministra národní obrany a prezidenta ČSR.
Nový název, Důl Vítězný únor, dostal v roce 1953. V rámci rekonstrukce a modernizace dolů v OKR bylo obnoveno hloubení jámy. K 1. lednu 1964 byly sloučeny doly Vítězný únor, Eduard Urx a Stachanov.
Vítězslav Hettenberger