Připojená FotogalerieSobota 20.10.2007
16h – na parkovišti u jednoho supermarketu si vyzvedáváme první výtisky knihy. Listujeme a necháme se unášet emocemi. Tak je konečně na světě!! Hoří nám uši a oči se lehce lesknou.
17.45 – zvoníme u vrátek domku Jarka Nohavici a věnujeme mu vůbec první knihu. To musíme udělat, v duchu jsme si to již předtím slíbili a tak plníme.
Neděle 21.10.2007
14h – volá člověk, který nám měl na křtu zahrát na heligonku a omlouvá se, že nemůže přijít. Ani za peníze. Co narobime?
20h – zpracováváme tiskovou zprávu a ladíme fotky pro novináře. Nevíme si s tím moc rady, jen doufáme, že naše věty nebudou moc velký blábol.
Pondělí 22.10.2007
10h – instalujeme výstavu obrazů v literární kavárně Academia na Masarykově náměstí. Naštěstí mají fundus uzpůsoben, takže to není zas až tak problém jako na jaře na magistrátu.
11h – tiskovka. Nejsme vůbec ve své kůži. Mnohem lépe nám je někde na haldě nebo v továrních halách. Ale přítomni být musíme. Celý zbytek dne pak trneme, co se o sobě v novinách dočteme. Nejsme si vůbec jisti, jestli se knížka bude líbit, ačkoli bychom za ni i do ohně skočili (/nebo alespoň pro pověstné pírko přes plot).
14h – průser, zjišťujeme, že novináři měli každý dostat alespoň jednu knihu a my jsme to nevěděli, takže se hrůza ze zítřka stupňuje
20h – chystáme křest. Doděláváme prezentaci pro projekci a operativně předěláváme program v důsledku výpadku heligonky
Úterý 23.10.2007
9h – nakupujeme občerstvení na odpoledne a kapsa krvácí. V tu chvíli ještě netušíme, že většina jídla nám zbyde.
13h – přijíždí první náklad knih. Nemáme čas, ale u vyložení být musíme. Pak nakládáme první stovku knížek a jedeme s nimi do knihkupectví Academia.
14.15 – máme sraz s paní Dagmar Misařovou v budově Českého rozhlasu Ostrava. Budeme hosty jejího pořadu APETÝT. Vše je pro nás nové a tak si to užíváme. Na blížící se křest raději nemyslíme.
15.30 – přímo ze studia se spojujeme s naší paní produkční Irenkou, která tou dobou již dohlíží na přípravy křtu. Posíláme do éteru nejčerstvější informace o dění na místě činu a tato pasáž přenosu je vynikající. Irenka je profík a vypráví stejně bezprostředně, jako nějaký kovaný válečný reportér odněkud z Kábulu.
16.20 – přicházíme do literární kavárny. Všechno klape (Irenko díky!), zvuk a obraz již fungují (Šeďo díky!), občerstvení se chystá na stoly (Aničko díky!), jen lidé jaksi nejdou. Ale ještě je čas, utěšujeme se.
17.02 – zahajujeme křest a zjišťujeme, že kavárna se naplnila. To je potěšující a hned je veseleji. Představujeme naše partnery, bez kterých by kniha nikdy nemohla vyjít – OKD a.s., Statutární město Ostrava, ArcelorMittal a.s., Omlux s.r.o. a Kavamat s.r.o. Krásně hovoří paní Věra Breiová z OKD i pan starosta Moravské Ostravy Miroslav Svozil. Obavy opadávají.
17.20 – promítáme některé z fotek v knize na plátno a dělíme se o zážitky, které nás tam potkaly. Lidi hlavně zajímá, jak nás brali havíři ve sprchách…
17.30 – „O“ – čteme naši povídku, kde každé slovo začíná na „o“. To je náhrada za chybějícího harmonikáře a docela se povedla. Však jsme se s tím večer před tím něco natrápili!!! (celý text „o“ je uveden níže)
17.35 – losujeme kmotra knihy. Číslo 38 má paní Lenka z Mariánských Lázní (nikoli Hor) a tak za přítomnosti paní Breiové z OKD křtí hornickou vlajkou naši knížku. Je to dojemné.
17.40 – losujeme další 3 šťastlivce, kteří od nás knihu dostanou darem a zase jsou to ženy.
17.45 – křest oficiálně končí, jsme šťastní, že se již nic náhlého nevyvrbilo a povídáme si s přáteli, podepisujeme a píšeme věnování a užíváme si to s ostatními. Teď již můžeme.
18.30 – pomalu balíme, rozdáváme zůstavší občerstvení potřebným a jdeme domů, utahaní jak koně, ale spokojení.
DÍKY VŠEM, KTEŘÍ TO S NÁMI VYDRŽELI CELOU DOBU!
Vzpomínka na výstavu na Radnici aneb
OSTRAVACI OFOTILI OSTRAVU!
Ostravaci organizují oslavu. Opravdu? Ostrava očima Ostravaku! Omšele originální, opojné, ojedinělé obrázky!
Oslava odstartovala. Otylý ostravak Ota okouní okolo obrazů, okázale ohryzávajíc okoralý ovar. Otův odér odpuzuje.
Ostravský oligarcha Otakar ovšem odolává, ocumlává okyselenou okurku, ostentativně okukujíc obligátní obelisk OKD.
Ostravák Ondřej Oháňka obhlíží opulentnější občerstvení. Ovšem – osmička Ostravar! Odehnal ostatní, odchytil osmičku, ochutnal. Osypky! Otřepal opocený obličej, osušil okuláry, odkráčel, okopávajíc obuví ostění.
Ostravačka Olina Olahova okupuje oficiální občerstvení. Objednává ostošest oslazené oplatky, olejovky, organtýnu. Ovocem opovrhuje. Obsese. Obdivuje ovšem oprýskanou Ostravu? Omyl. Opatrně osahává ostatním osobní ozdoby!
Oktaván Oskar odhaduje osmnáctiletou ostravačku Olívii. Ovuluje Olívie? Olívie otáčí oči. Onanista Oskar opruzuje. Odpal, obšourníku!
Oskar odhalen okamžitě oslavu opouští.
Oslavu okořenil obratný ostravský ochlasta, ochotník Oldřich. Obecenstvo oplácí obdivem.
Ostravaci oslavují Ostravu, ohromné ovace. Olé!
Oslava opatrně odeznívá, očarovaní Ostravané odcházejí. Osazenstvo odklízí odpadky, odhání opozdilce, odvážnější obezřetně ochutnávají okousané oplatky.
Obveselení, oblažení ostravští občané odjíždějí ojetými Oltcity.