Milá sestřičko,
 tuto neděli jsem nemohl přijeti do Starých Hamer, protože celou sobotu jsme vyráběli a stavěli lavičky a stoly na dvoře obecního domu, aby to, co se chystalo, proběhlo bez kazu na kráse. Jistě se ptáš, co se chystalo a pro koho? Tak mi dovol, abych Tě informoval a spolu s Tebou všechny naše sousedy pod Švarnou Hankou.
V neděli 21.dubna 1907 oslavovaly Mariánské Hory své povýšení na město. Kam ses podíval, tak na domech visely prapory c.k. mocnářství a všude bylo dočista dočista uklizeno. Obecní úřad si se mnou domluvil, že budu mít během slavnosti na starost veškeré stolařské práce, protože vědí, že jsem nejlepší dřevař na šachtě Ignát.
Od brzkého rána vyhrávala v ulicích Mariánských Hor dechová hudba zdejšího sboru vysloužilců „Břetislav“ a zajišťovala budíček. Uniformovaní muzikanti pochodovali i Dolní kolonii, kde bydlím, ale já už byl dávno vzhůru. Za práci jsem dostal volnou vstupenku a tak jsem pospíchal, abych byl všude v první řadě. Obloha byla modrá, sluníčko svítilo a dřevo z laviček čerstvě vonělo. Vůně lesa v Ostravě – není nic příjemnějšího, však to znáš, Maryčko!
Spolu s ostatními diváky jsem už před devátou čekal u kapličky naše radní, zastupitele a hosty. Jistě si sestřičko vzpomínáš na tu kapličku zasvěcenou Panence Marii se zvonkem umíráčkem, o kterém jsem Ti
vyprávěl, že vyzvání, když na Ignátu je nějaká přesmutná událost. Moje sestřičko, kdysi jsme navštívili tatínka v Čertové Lhotce, tak se Mariánské Hory jmenovaly a Ty jsi tam položila na klekadlo před oltářem té kapličky kytičku z naší jamnické horské louky. Vzpomínáš?
Přesně v devět dokráčel – za doprovodu hudby – ke kapličce průvod od radnice. Vpředu šli Sokolové v krojích a nesli vlajku města a nedávno pokřtěný sokolský prapor, za nimi zastupitelé dnešní i minulí, hosté a alegorický vůz s květinovým znakem Mariánských Hor. Nechyběly spolky, jako třeba spolek paní a dívek Božena, který vedla manželka pana starosty, paní Božena Mayová a děti školou povinné s mávátky. Konala se tu totiž slavnostní bohoslužba, kterou sloužil zdejší katecheta Antonín Zamazal. Předtím ještě promluvil páter František Mokroš o významném okamžiku povýšení Mariánských Hor a vyzýval shromážděné ku vzájemné podpoře k dalšímu rozkvětu našeho města. Kdo ctí autoritu Boží, bude ctít i autority představených a plnit řádně občanské povinnosti. Toho je nám všem zvláště v našem rozkvétajícím městě třeba. Nebudeš mi věřit, ale i Tvoje oblíbená píseň „Bože, co´s ráčil před tisíci lety“ se nesla k Odře nadšeně a vroucně snad s tisíce hrdel.
Pak šel průvod zase zpět k radnici, kde se od 11 hodin konala slavnostní schůze městského zastupitelstva. Já jsem průvod předběhl, abych zaujal místo v zasedací místnosti. Bylo tam však už plno, ale přesto jsem se prodral dopředu, abych lépe viděl a slyšel. To víš, my kluci ze Starých Hamer jsme šikovní.
Poté, co pan starosta města doktor May nás obecenstvo přivítal, spolu s c.k. hodnostáři, zmínil se stručně o slavnostní příčině schůze, udělil slovo panu místodržitelskému radovi panu Spenglerovi. Za nerušeného ticha projevil řečník svou radost z příjemné úlohy, aby oznámil slavnostnímu zastupitelstvu Mariánských Hor, že obec tato vlastnoručním podpisem nejvyšším byla 1. dubna 1907 povýšena na město a popřál nám šťastný a nerušený rozvoj. Sklidil bouřlivý potlesk. Slova se opět ujal náš pan starosta May, který apeloval na členy zastupitelstva, aby svornou součinností přispívali ze všech sil ku prospěchu Mariánských Hor. Vyzval přítomné, aby provolali císaři a králi třikrát sláva a do kabinetní kanceláře Jeho císařskému a královskému Apoštolskému Veličenstvu císaři a králi Františku Josefu I. na Hradčany do Prahy byl poslán děkovný telegram.
Pan starosta přečetl také došlé blahopřejné telegramy a já si pamatuji na ten, který poslal starosta města Štramberku doktor Adolf Hrstka. Bylo v něm napsáno: Nechť Mariánské Hory vzkvetou ve vůdčí české město na severovýchodní Moravě.
Díval jsem se do tváří radních a zastupitelů nového města a všichni se tvářili vznešeně s náležitou hrdostí, ale chyběl mi tam člověk, který se o to vše přičinil měrou nejvyšší. Mezi důstojnými občany města nebyl bývalý ředitel obecních kanceláří Jan Grmela. Sestro milená, vím o tom pánovi hodně, protože si o něm lidé vypravují neuvěřitelné báchorky, ale pravdou je, že to byl on, co poslal do Vídně žádost na přejmenování Čertovy Lhotky na Mariánské Hory a také on formuloval žádost na povýšení vesnice na město. V loňském roce, po neskutečném osočování se odstěhoval hodně daleko, až do Paříže ve Francouzsku. O tom, co tomu předcházelo se pořád vedou řeči a Grmela pořád má, i po roce, své příznivce i své zapřísáhlé nepřátelé. Přesto jeho stopy jsou v Mariánských Horách za pouhých šest let jeho úřadování vidět na každém kroku a jeho stín se bude vznášet nad každým jednáním zastupitelstva.
Slavnostní zastupitelstvo pokračovalo návrhem radního pana Otýpky, aby byla postavena městská nemocnice, která ponese jméno „Městská pamětní nemocnice císaře a krále Františka Josefa I. , který byl schválen, stejně tak byl jednomyslně přijat návrh radního lékárníka Půrka, aby z obecních příjmů bylo věnováno místním chudým 1000 Korun. Rovněž byl přijat návrh pana Pluhaře, aby byly zlepšeny hmotné poměry městského úřednictva.
Uvedenými návrhy byl pořad zastupitelstva vyčerpán, pan starosta jednání ukončil a pozval nás na večerní slavnostní veselici, která se má konat na obecním dvoře, za radnicí, tam kde jsem celou sobotu stavěl stoly a lavičky. Pršet nebude, počasí nám přeje.
Moje sestřičko Maryčko, Ty jsi před lety navštívila vesničku Čertovou Lhotku s necelou tisícovkou obyvatel, ale díky uhlí, které začal Vondráček kopat na jejím katastru se tu dnes kupí řady domů, drnčí tramvaj a komíny závodů chrlí mraky kouře. Se vzrůstem obyvatelstva, mnoho z nich přišlo z Haliče, souvisí rozvoj školství a kromě chlapecké a dívčí obecné školy zde máme měšťanskou školu chlapeckou a dívčí, obchodní školu, pokračovací školu pro učně, pokračovací školu pro horníky, vše v nových budovách. Nechci zapomenout ani na německou a polskou obecnou školu a na tři dětské zahrádky. Vždyť Mariánské Hory mají dnes 13 000 duší a staví se kostel, zavedeno bylo elektrické osvětlení, zřízen vodovod, pokračuje se v kanalizaci. Tramvaj už jezdí kolem hotelu U Koule až do Svinova, To Ty jsi musela ještě za tátou capat přes Vítkovice. Proslýchá se, že se budou ve velkém opravovat cesty a budovat chodníky. Ulice byly pojmenovány po českých velikánech . A když už Ti píšu, co se povídá, tak věz, že Mariánské Hory zaujímají při sestavování volebních okresů dle své početnosti a svého významu mezi českými městy na Moravě třetí nebo čtvrté místo. Máme být na co hrdi a já hrdý jsem.
Nezlob se a vysvětli to také u nás doma, ve Starých Hamrech, že se cítím, zejména po této slavnosti, jako občan Mariánských Hor i když nemám zdejší domovský list. Toto město mi dalo obživu a bydlení a mnohé jsem se zde naučil. Přesto všechno moje dušička stále poletuje nad naší chaloupkou pod Grúněm a ve vzpomínkách se stále vracím do Beskyd. Ale tak tomu musí asi být. Zde jsme téměř všichni odněkud a téměř všichni chceme zde zakořenit.
Večer půjdu na oslavu, určitě se tam dlouho nezdržím, ráno musím na šichtu a být svěží. Jo, abych nezapomněl na zastupitelstvu se rozdávala báseň Františka Sokola Tůmy k této slavnostní příležitosti a já Ti z ní přepíšu pár veršů a dopis předám panu poštmistrovi Raablovi, aby co nejdříve, nejlépe poštou ranní, dorazil do Starých Hamer.
Jen svorně, v důvěru jít k příštím činům
A dneškem zítřku příkladem být synům
A chápat, kraj že celý na nás patří,
Že každý z nás zde bít se musí za tři,
Že o nás opírá se v kraji bitý brat,
Že musíme my vzorem se v kraji stát.
Milá sestřičko, moc pozdravuj maminku, dej jí za mne pusu, příští neděli mne tam už určitě budete mít, spravím to oplocení nad potokem, aby jí nechodily srnky na zápraží a lišky nestrašily králíky.
Moc se na Tebe a na bráchy těším. Nejvíc na mamku.
Tvůj bratr  Josef
V Mariánských Horách 21.dubna 1907 odpoledne.